Podle teploty, na kterou skleníky vytápíme, rozdělujeme je na:
množárny, které vytápíme na 24 – 30 °C,
skleníky teplé na 14 – 24 °C,
skleníky poloteplé na 10 – 12 °C,
skleníky studené na 6 – 8 °C.
Skleníky se vyhřívají teplou vodou nebo parou. Teplovodní topení dává teplo pro rostliny příznivější, parní topení dává teplo příliš ostré a suché. Používáme ho proto pouze ve velkých skleníkových stavbách, kde jsou topné roury umístěny daleko od rostlin. Při teplovodním topení stavíme rostliny asi 15 – 25 cm od topné roury, při parním topení nejméně 40 – 50 cm od topných těles. Jako topných rour se používá hladkých bezešvých ocelolitinových trubek anebo tak zvaných žebrovnic. Výhřevná kapacita žebrovnic je větší, avšak zaujímají příliš velký prostor, takže se jich používá jen ve větších sklenících. Teplou vodu obstarávají teplovodní kotle (dříve nejčastěji typu Höntsch, dnes nejčastěji typu ČKD-Uni) nebo používáme velkých kotlů s automatickým nasypáváním uhlí a s pohyblivými rošty. K obsluze těchto kotlů přidělujeme pouze zapracované pracovníky, protože obsluha topení, a tedy i udržování teploty je jednou z nejdůležitějších prací. Při správném topení nemají teploty kolísat, zejména nesmějí nebezpečně klesnout. Dále je třeba soustavně pečovat o stav vody v rourách, který je regulován vyrovnávací nádržkou a kontrolován vodoznakem. Vodoznak musí ukazovat předepsanou výši a ve vyrovnávací nádržkou a kontrolován vodoznakem. Vodoznak musí ukazovat předepsanou výši a ve srovnávací nádržce musí být vždy vody. Cirkulace vody je kontrolována pojistnými ventily a malými expansními nádržkami. Vytápění parou může být obstaráváno jen zkoušeným topičem. Pro kontrolu teploty vytápěných prostorů používáme rtuťových teploměrů obyčejných nebo maximominimálních. Pro vytápění skleníků lez výhodně využít odpadní teplé vody nebo páry z průmyslových závodů.