Zeminu z jehličí získáváme v jehličnatých lesích, kde je uložena pod vrstvou nezetleného jehličí. Její vrstva bývá silná jen několik centimetrů. V zahradě ji můžeme připravit kompostováním jehličí. Obsahuje značné množství siličnatých látek, je kyselá, její použití je tedy ojedinělé. Hlavní význam má jako příměs pro azalky.
Písek je nezbytnou složkou všech směsí zemin. Nejlepší je říční písek, který není ostrohranný a nemá zemitých příměsí jako písek kopaný. Musíme-li použít kopaného písku, je nutno jej proprat vodou, zejména tehdy, má-li ho být použito pro množárnu nebo k výsevům. Písek mění fyzikální složení zeminy, zvyšuje její vzdušnost a odstraňuje uléhavost. Dáváme jej na dno hrnků a truhlíků; je nezbytnou součástí množárenské směsi. Někdy se používá čistého bílého písku pro těžko zakořeňující rostliny.
K zlepšení strukturního stavu zemin používáme nejčastěji mechů, kořenů kapradin, drcených cihel, omítky, prosátého koksu a dřevěného uhlí.
Mechu používáme jen tehdy, je-li čistý a zdravý, a přidáváme jej do některých směsí zemin proto, abychom zvýšili jejich hygroskopičnost. Používá se ho u orchidejí a kapradin, někdy též k obkládání hrnků, aby udržely vlhkost. Je dobrou krycí vrstvou při rychlení konvalinek.
Kořeny (oddenky) kapradin, zejména osladiče, získáme sběrem v lese, na drobno je sekáme. Jejich význam spočívá v tom, že provzdušňují půdu.
Drcených cihel, omítky a prosátého koksu používáme jako hrubé příměsi a jako drenážní vrstvy. Prosátý koks je velmi dobrá isolační vrstva na skleníkových záhonech.
Dřevěného uhlí se používá pro povrchovou isolaci a částečnou desinfekci při výskytu plísní a hnilob. Pravidelně se ho používá např. u rodu Cyclamen při pěstování na semeno. Při výskytu padání klíčících rostlin je dobrým prostředkem zabraňujícím rozšíření choroby. Někteří pěstitelé přidávají kousky uhlí i do směsí zemin při přesazování choulostivějších rostlin. Mimo to se ho používá k ochraně hlíz a cibulí.