Cibulovitá květina, dříve hojně pěstovaná v zámeckých zahradách pro krásné velké bílé květy, stavbou připomínající narcis bílý. Je domácí v Jižní Americe, kde roste asi v 8 druzích v podhořích And. Listy jsou široce vejčitě zašpičatělé, asi 20 – 30 cm vysoké, květní stvol, mající 4 – 6 květů v okolíku, bývá 50 – 70 cm vysoký. Kvete zpravidla dvakrát do roka, a to obvykle koncem dubna a v listopadu.
V zahradnictví se nejčastěji pěstuje Eucharis amazonica hort. (obr. 87). Rozmnožuje se vedlejšími cibulkami při přesazování nebo také semenem, které vyséváme podobně jako u Hippeastrum brzy po uzrání.
Pěstuje se v době růstu ve skleníku teplém (18 – 22 °C), při vegetačním klidu v poloteplém (10 – 12 °C). Cibule, mající průměr 3 – 5 cm, přesazujeme vždy po 2 – 3 letech na konci vegetačního klidu, tj. v březnu nebo srpnu, do mělčích, ale širších hrnků o průměru 20 – 30 cm, a to po 4 – 6 kusech asi 4 – 6 cm pod povrch země, a mírně je přitlačíme. Zeminu upravujeme ze směsi 2 dílů vyzrálé listovky, 1 dílu vřesovky a po ½ dílu drnovky, staré kompostní zeminy a písku. Nádoby stavíme po vysázení na teplý a světlý záhon množárenský (nebo do teplého skleníku) a denně je postřikujeme vlažnou vodou. Po vyrašení cibulí vláhu stupňujeme a za slunných parných dnů jemně rosíme a stínujeme. Správně ošetřené vykvétají asi za 6 týdnů. Po odkvětu rostliny postupně méně zaléváme, aby úplně zatáhly do cibulí, a ponecháváme je pak asi 3 měsíce v suchu a poloteple ve vegetačním klidu. Po této době je přeneseme opět na teplé záhony, vyměníme jim jen svrchní zeminu v hrnkách a znovu je narychlujeme do květu (v březnu a srpnu).
Ze škůdců poškozuje kulturu hlavně červený pavouček (Tetranychus telarius), proti němuž bojujeme podobně jako u rodu Hippeastrum.