Důležitá tropická čeleď s četnými zástupci, které pěstujeme u nás ve sklenících. Domovem jsou v tropické a subtropické Americe, hlavně v Brazílii a Kolumbii. Většinou jsou to rostliny epifytické, které rostou přichyceny svými kořeny na kůře živých nebo odumřelých kmenů nebo větví vysoko v koruně. Některé najdeme ve vlhkém tropickém pásmu, jiné suchomilnější druhy jsou domovem v savanách nebo vysoko v horách (Tillandsia L.). Menší počet druhů (terestrické) roste v humosní půdě pralesa (Pitcairnia L´HERIOT) nebo v hlinitých svazích a ve skalách (Dyckia SCHULT.).
Všechny rostliny čeledi Bromeliaceae se vyznačují zkrácenou osou a řemenovitými listy sestavenými v pravidelnou růžici. Listy jsou bezřapíkaté, dole rozšířené v širokou pochvu, většinou tuhé, kožovité, na okraji pilovité až ostnité, zřídka hladké. U některých druhů přecházejí zelené listy ve středu růžice v listy zbarvené, které jsou obyčejně kratší. Pod pokožkou listů je několik vrstev nezeleného pletiva složeného z velkých buněk, které slouží jako zásobárna vody. Pod tímto pletivem je teprve vlastní asimilující zelené listové pletivo. Průduchy jsou ponořeny hluboko v pokožce. Celá rostliny (nebo alespoň rub listů) bývá chloupkatá nebo pokryta šupinkami, které brání přílišnému výparu vody. Tato zvláštní stavba listu umožňuje ananasovitým rostlinám žít i v sušším a slunečném podnebí. Některé druhy mají listovou růžici uzpůsobenou v nálevku, v níž se zachycuje dešťová vody, ze které rostlina v době sucha doplňuje svou výživu. Květy, sestavené v květenství (hrozen, klas aj.), jsou obojaké, pravidelné a trojčetné. Tyčinky uzrávají dříve než blizna a tím se rostlina brání samoopylení. Ve skleníku musíme květy uměle opylovat. Květy jsou podepřeny živě zbarvenými, nápadně velkými listeny. Plodem je bobule nebo tobolka. Kořeny u epifytických rostlin čeledi Bromeliaceae jsou jen nepatrně vyvinuty, nevyživují rostlinu, nýbrž slouží jen k jejímu přichycení na kmeny. Jsou tvrdé, tenké, drátovité. U extrémně epifytických rostlin rodu Tillandsia, jako např. u Tillandsia usneoides L., kořeny zcela chybějí.
Počet pěstovaných rostlin čeledi Bromeliaceae je značný. Největší význam mají druhy suchomilnější, protože se jich dá velmi dobře použít pro pěkný vzhled, trvanlivost, otužilost a dobrou přizpůsobivost jako pokojových dekoračních rostlin. Požadavky pěstovaných ananasovitých rostlin jsou úplně rozdílné od požadavků jiných kulturních rostlin a také ananasovité rostliny epifytické mají jiné nároky než terestrické. Nejčastěji pěstované druhy se dají rozdělit podle nároků na teplotu do tří skupin:
1. Teplota v zimě 18 – 20 °C, v létě 20 – 30 °C, vysoká vzdušná vlhkost, zastínění. Řadíme sem Vriesea splendens, Cryptanthus, Tillandsia.
2. Teplota v zimě 12 – 18 °C, v létě 20 – 25 °C, mírné přistínění, střední vzdušná vlhkost. Do této skupiny řadíme Aechmea, Bilbergia, Nidularium, zelenolisté Vriesea a křížence Vriesea a Cryptanthus.
3. Teplota v zimě 10 – 15 °C, v létě 10 – 25 °C, hodně světla, mírná vzdušná vlhkost. Řadíme sem Aechmea fasciata a ostatní tvrdolisté Aechmea, Aregelia, Bilbergie nutans.
Pěstování. V době vegetace, asi od března do listopadu, žádají příznivé světelné i tepelné podmínky. Pravidelně zaléváme, často postřikujeme, jen při chladném počasí zálivku i postřik omezíme. Voda, která se při zálivce nebo postřiku shromažďuje v listové růžici, neškodí. Koncem léta, když rostliny náležitě urostly, omezíme zálivku na nejmenší míru, aby vyzrály a nasadily na květ.
Přihnojování těchto rostlin je nesnadné, protože kořeny jsou špatně přizpůsobeny k přijímání vody a živných látek. Přihnojujeme před ukončením vegetace roztokem z máčených rohových pilin nebo strojených hnojiv ve velmi slabém zředění (1:1000).
Zemina. Epifytické druhy vyžadují lehkou zeminu; velmi dobře prospívají ve směsi hrubé rašeliny a hrubé polozetlelé listovky nejlépe z bukového listí a vřesovky. Přidáváme ještě hrubozrnný písek a trochu na drobno rozmělněného dřevěného uhlí a oddenků osladiče.
Sázení. Při sázení i přesazování dáváme asi do jedné pětiny hrnku drenáž z hrubého písku a pak směs zemin, do které vysazujeme. Po zakořenění přidáváme rašelinu máčenou v kravinci. Vysazujeme do nižších hrnků, misek nebo na kousky kmene. Terrestrické druhy sázíme do hrnků a do zeminy přidáváme trochu hlinité drnovky.
Množení. Nejsnadněji se množí odnožemi, které se tvoří u rostlin v době, kdy odkvétají. Od mateční rostliny je odřezáváme ostrým nožem, když dostatečně zesílí, a vysazujeme je hned do hrnků; zakoření brzo při teplotě 20 °C. Při pěstování většího množství rostlin použijeme výsevu. Vyséváme v zimě do mělkých misek do písčité vřesovky. Jemné semeno vyséváme na povrch, lehce přitlačíme a nepřikrýváme zeminou, nádoby pokryjeme jen průsvitným papírem a sklem. Semeno klíčí lépe na světle, při teplotě 15 – 20 °C. Před výsevem semeno propereme. Po vyklíčení semenáčky brzo přepichujeme do písčité listovky nebo vřesovky s trochou rašeliny. Jakmile se semenáčky dotýkají, přepichujeme po druhé. Urostlé sazenice sázíme do hrnků, aby do podzimu ještě zakořenily. Rostliny ze semene kvetou 3 – 4 roky.
Škůdci. Ananasovité rostliny jsou odolné vůči škůdcům i chorobám a bývají napadány jen mšicemi.
Z četných druhů mají pro pěstování význam Aechmea, Ananas, Billberiga, Bromelia, Cryptanthus, Nidularium, Tillandsia a Vriesea.