Třebaže zahradnicky je rozšířenější název Gloxinia, není to název správný, protože pravá Gloxinia maculata L´HERIT. tvoří jen zdužnatělé kořeny a nikdy hlízy, její květy jsou sestaveny v klas na 30 – 50 cm vysokých dužnatých osách, jsou zvonkovité, červenomodré a příjemně voní. Pěstuje se jen jako rostlina sbírková. Sinningia má naproti tomu květy nevonné, stojící po jednom na každé ose, a tvoří hlízy. Sinningia hybrida hort., jejíž odrůdy pocházejí od S. speciosa BENTH et HOOK, patří mezi nejdůležitější hrnkové rostliny tržní; kvete od dubna do září a její kulturou se zpravidla využívá během léta prázdných skleníkových prostor a pařenišť.
Rozmnožuje se hlavně semenem, ač je tak možno činit i listovými řízky. Doba výsevu se řídí podle potřeby vykvétání rostlin. Chceme-li mít kvetoucí semenáče již k svátku letnic, vyséváme čerstvá semena z poslední sklizně již v září – říjnu. Pro výkvět rostlin až do konce června do srpna nebo jen k získání hlízek k rychlení v příštím roce stačí vysévat až v lednu, únoru nebo v březnu (pro hlízy).
Vyséváme do čistých vypálených misek, nejlépe do jemně proseté škváry, v níž mladé semenáčky netrpí padáním jako v zeminách humosních, nebo také do písčité vřesovky, po případě i do směsi listovky, rašeliny a písku. Upravené misky se nejdříve zavlaží, potom se vytřese na povrch semeno nepříliš hustě, misky se pokryjí tabulemi skla, zatemní papírem a umístí do skleníků o teplotě 20 – 22 °C. Klíčit začíná asi po 12 až 20 dnech. V tu dobu snímáme ihned zastínění, sklo mírně nadzvedáme a po několika dnech odstraňujeme tabule úplně. Od počátku klíčení musí být misky umístěny na planém světle blízko skla, aby semenáčky netáhly. Když semenáčky vyvinuly plně děložní lístky (obyčejně asi za 14 dní po plném vyklíčení), přepícháme je do truhlíčků do směsi listovky, rašeliny a písku na vzdálenost asi 2 x 3 cm a umístíme je znovu na světlé poličky. Když zde urostou tak, že se vzájemně dotýkají, přepichujeme je po druhé (obyčejně to bývá asi po 5 – 6 týdnech) na vzdálenost asi 5 x 5 cm a stavíme znovu na poličky ke sklu, kde je za slunného a teplého počasí opatrně rosíme a lehce stínujeme. Teplota se udržuje stejnoměrně při 18 – 22 °C, ač může za slunečna stoupnout na 25 – 30 °C, aniž škodí.
Mladé semenáčky hákujeme do 7 – 8 cm hrnků tehdy, když v truhlíčkách znovu urostly a překážely by si v dalším růstu. Vysazujeme do směsi listovky, pařeništní zeminy a máčené rašeliny s pískem. Také se dobře osvědčilo sázet jen do čisté rašeliny 3 roky kompostované s hovězím hnojem v poměru 1 : 1. Nepožadujeme-li, aby v tomto roce již plně kvetly, nýbrž jen abychom dosáhli hlízek pro narychlování, mohou se semenáčky pěstovat po celé léto ve volné půdě, v pařeništi nebo na stolovém záhoně ve skleníku na vzdálenost jen asi 12 cm; koncem září se nechají zatáhnout a s kořenovými balíčky se pak uloží v teplém skleníku k přezimování.
Při kultuře v hrnkách se nahrnkované rostliny rozestaví na stolové záhony ve skleníku, na nichž jsme předem rozprostřeli slabší vrstvu vlhké rašeliny, která zde trvale udržuje potřebnou vzdušnou vlhkost. Asi za 12 – 14 dní, když rostliny částečně zakořenily, je přihnojujeme jednou týdně zředěnou močůvkou s přídavkem 1 % superfosfátu.
Do hrnků průměru 10 – 12 cm přesazujeme ihned, jakmile rostliny plně prokořenily. Použijeme zeminy stejného složení jako při hrnkování, jenže přidáváme rohovou moučku k podpoře bohatší násady květů. Kulturu udržujeme po přesazení větrání; za slunečního úpalu ji lehce stínujeme. Vzdušnou vlhkost udržujeme postřikováním cest.
Mají-li snést nakvétající gloxínie řádně dopravu a má-li být zabráněno zasychání květních poupat v pokojích, kde dokvétají, je nezbytně nutné, aby byly řádně otuženy, než přijdou do prodeje nebo než se jich použije k výzdobě místností. Proto přenášíme nakvétající rostliny do chladnějšího oddělení, nebo nakvétá-li celá kultura stejnoměrně, snížíme teplotu silnějším větráním a omezíme postřikování cest, aby si rostliny zvykaly i na sušší pokojové ovzduší.
Při pěstování z jednoletých hlíz získáme potřebný počet hlíz jednak z části rostlin v hrnkách, které dokvetly v srpnu, jednak z hlíz pěstovaných volně v pařeništi, kde jsou hustěji vysázeny a nejsou v prvním roce vůbec určeny k prodeji. Obě skupiny rostlin necháme během září (po odkvětu) postupně zatáhnout, aby se všechny zásobní látky z listů mohly volně převést do hlíz, a umisťujeme je pak s kořenovými balíčky nebo s hrnky pod stolové záhony v poloteplém skleníku. Zde prodělávají hlízy až do vánoc nebo do konce ledna vegetační klid, při němž však nesmějí svraskat (zavadnout), neboť by z nich v následujícím vegetačním období vyrostly jen slabší rostliny.
Narychlováním těchto zatažených hlíz získáme silné a bohatě kvetoucí rostliny již v dubnu k období velikonočnímu a později k svátku letnic, kdy se nejlépe na trhu uplatňují. Hlízy určené k tomu účelu již v lednu očistíme od starých kořenů a vtiskujeme je do truhlíčků s vlhkou písčitou rašelinou nebo s vřesovkou tak, aby povrch hlízy byl rovně s povrchem země, nejvýše aby byl překryt jen ½ cm vrstvou. Truhlíčky s hlízami udržujeme při teplotě 20 – 24 °C a často je postřikujeme vlažnou vodou, aby co nejrychleji narašily a zakořenily. Když výhony naraší do 3 – 4 cm, opatrně je s kořenovými balíčky hákujeme do hrnků průměru 12 – 14 cm do stejné směsi zemin jako při přesazování semenáčků. Vyrašilo-li na hlízách více výhonků, ponecháváme na slabších jedincích pouze 1 nejsilnější, kdežto ostatní vylomíme. Pouze na větších hlízách můžeme ponechat dva výhonky, výjimečně i tři, neboť si v růstu vzájemně překážejí, a i když vyvinou velký počet květů, jsou květy menší.
Nahrnkované a narašené hlízy stavíme na stolové záhony do světlých nižších skleníků, kde udržujeme stálou teplotu kolem 20 °C a silně vlhké ovzduší. Rostliny postřikujeme jen jednou denně, a to dopoledne. Za slunného počasí získáváme vyšší vzdušnou vlhkost jen postřikováním cest a polic podle potřeby. Asi po 14 dnech, po zakořenění rostlin, provádíme pravidelně hnojivou zálivku výluhem rohové moučky ve zředěné močůvce jednou týdně až do počátku rozkvětu. Hnojivým roztokem se nesmějí potřísnit listy, aby na nich nevznikaly skvrny. Postupně, jak se vyvinuje list, rozestavujeme na záhonech i hrnky od sebe, aby se mohl velký list kolem dokola plně vyvinout a měl pěkný převis.
Množení listovými řízky. K přesnému zachování zvláštních odstínů barev květů, tvaru a barvy listů je třeba rostliny množit vegetativně – listovými řízky. Vyzrálé listy odřezáváme z typisovaných matek těsně po odkvětu s kouskem řapíku dlouhým 2 – 3 cm a sázíme je šikmo do teplého množárenského záhonu, do truhlíčků nebo přímo do hrnků průměru 7 cm, do písčité rašeliny nebo vřesovky, po případě listovky s pískem. Vysázené truhlíčky a hrnky stavíme do teplého pařeniště nebo na množárenský záhon, kde při teplotě 22 – 25 °C, za vysoké vzdušné vlhkosti a při plném stínu dosti rychle zakořeňují. Když se vytvoří pod mladými osami přiměřené hlízky, zmenšujeme postupně zálivku až na nejmenší míru, jen aby nezaschly, a umístíme je k přezimování v teplém skleníku. Koncem ledna až v únoru přesadíme řízkovance do hrnků průměru 12 cm a kultivujeme je dál společně s narychlovanými hlízkami semenáčovými. Po druhém roce se neprodané hlízy z kultury již vylučují.
Balení a zasílání rostlin. Rostliny, které budou transportovány drahou, musí být předem řádně otuženy větším větráním a udržováním suššího ovzduší i nižší teploty. Aby se při balení nelámaly křehké listy, vystavíme rostliny vybrané k expedici na 2 – 3 hodiny do mírného suchého průvanu, čímž se stanou listy ohebnějšími. Nejpružnější, nelámavé a k expedici nejschopnější listy má skupina hybridů od S. regina. Za normální tržní rostlinu považujeme gloxinii, jež při plném olistění má nejméně 3 současně nakvétající květy. Rostliny výstavní a semenice musejí však při dokonalém olistění mít nejméně 8 – 12 současně vyspělých květů (viz obr. 125).
Škůdci. Nejnebezpečnějším škůdcem gloxinií je třásněnka (Thrips), která na obou stranách listů i na květních stvolech způsobuje vysáváním buněk hnědé skvrny a předčasné odumírání celých částí. Z prostředků ochranných je nejúčinnější stálé udržování vyšší vzdušné vlhkosti, z prostředků obranných pak postřik nekvetoucích rostlin Ekatoxem (0,01 %). Zelené listové mšice, které se rozmnožují hlavně za suchého ovzduší, vyhubíme zakuřováním tabákovým extraktem nebo účinněji také Ekatoxem. Z chorob a vad přichází hlavně hnědnutí květních poupat a hniloba hlíz, což vzniká jednak přemokřením rostlin (v pokojích), jednak hlubokým vsázením hlíz.