C. Japonka L., od které pocházejí všechny kulturní variety a formy, se pěstuje jako stále zelený keř s kožovitým lesklým listem a nádhernými dužnatými plnými květy; vykvétá od vánoc do velikonoc.
Rozmnožuje se skoro výhradně řízky, a to od ledna do března, kdy mateční rostliny po odkvětu seřezáváme. Nejlepší řízky jsou z vrcholových větévek; není-li jich však dostatek, použijeme k řízkování i větévek postranních. Řízky se 3 listy po upravení vysadíme do množárenského záhonu s teplotou půdy 22 – 24 °C a teplotou vzduchu 16 – 18 °C, kde normálně zakořeňují za 4 – 6 týdnů, při hormonizování ještě dříve. Po zakořenění je vsazujeme do hrnků průměru 8 cm a stavíme na teplý záhon, odkud se po prokořenění přenášejí v květnu do studeného pařeniště. Zde při lehkém stínování – později bez oken – zůstávají až do podzimu.
Pro množárenský záhon použijeme 2/3 propraného nebo říčního písku a 1/3 vřesovky, při hrnkování použijeme směsi 1 dílu lesní zeminy (vřesovky), 2 dílů slatinky a 1 dílu písku. Na podzim umístíme mladé rostliny do poloteplého nebo temperovaného skleníku na světlé záhony k přezimování. Z jara, asi v březnu až dubnu, vysadíme jednoleté rostliny asi na 20 x 25 cm do volných záhonů ve výtopných japanech, kde se jim až do května, popřípadě za chladnéhopočasí i do června přitápí. Zvláště je to nutné pro chladné noci, aby teplota byla stejnoměrná a rostliny brzy zakořenily. V menších kulturách je ponecháváme v hrnkách, tj. přesazujeme do hrnků průměru 10 cm a stavíme jako v prvním roce do studeného pařeniště; lehce stínujeme.
V japanu rostliny přezimujeme, v lednu seřežeme výhony na 2 – 3 listy, z jejichž paždí se mají vyvinout již květní výhonky končící poupětem. Teplotu nyní zvýšíme na 12 – 14 °C a udržujeme ji až do května – června. Koncem června až v červenci zakončují nové letorosty již květními poupaty a od této doby jim počneme snižovat teplotu, silněji větráme a postupně odstraňujeme i stínovky, aby květní poupata náležitě vyzrála a otužila se. Koncem srpna je již udržujeme v mírném suchu a začátkem září je hrnkujeme do 12cm hrnků do směsi 2 dílů slatinky, 1 dílu kompostní zeminy a 1 dílu písku. Po zakořenění v uzavřenějším, vlhčím a teplejším prostoru prodejné rostliny otužíme a od konce září je můžeme rozesílat nebo je uchováme v chladnějším skleníku až do konce listopadu, kdy je počneme přirychlovat k vánočnímu vykvétání při teplotě jen asi 14 – 15 °C. Celková kultura tržních rostlin trvá 2 – 3 roky. Při přezimování snesou starší rostliny značné chladno, až 6 °C, ovšem nesmějí pak náhle na slunce. Vzhledem k tomu, že kultura je dosti zdlouhavá, jsou rostliny mnohem dražší než u kultur jednoletých, a proto se také pěstují dnes jen v omezené míře.
Při roubování používáme za podnož řízkovance bujněji rostoucích variet. Nejhezčí je C. Japonka var. chandleri f. elegant hort. (obr. 150), kterou roubujeme v lednu nízko u kořenového krčku do boku, a klínovitě přiříznutý roub, pevně a hluboko vsunutý, nepřivazujeme. Až do srůstu jsou roubovanci umístěni na teplé množárně a nesmí se jimi v té době pohnout. Po úplném srůstu, obvykle asi za 3 – 4 týdny, podnožovou korunku těsně nad roubem odřežeme a roub můžeme přivázat svisle k hůlce.
Škůdci jsou hlavně mšice listová, ponejvíce na mladších rostlinách, jsou-li málo větrány. Hubíme je jako u jiných kultur vykuřováním tabákovým prachem nebo jinými přípravky. Roztoči se hubí postřikem tabákomýdelným roztokem, ve kterém se také mohou namáčet celé rostliny až k hrnku.
Choroby. Hnědé svkrny na listech způsobuje houba Pestalotiopsis karstenii. Nejlepší ochranou je postřik Cuprenoxem. Z fysiologických chorob je nejčastější opadávání poupat, které nastává při abnormálně vysoké teplotě a suchém ovzduší nebo při nevhodné zálivce a to jak při nedostatečné, tak i nadbytečné.