Většinou nízké, zcela otužilé rostliny, domácí v mírném pásmu Evropy a Asie. Listy mají znožené, kožovité a vytrvalé, květy rozkvétají časně z jara, někdy ještě na sněhu. Milují dobrou humosní, raději těžší půdu s dostatkem vláhy a polostinné až stinné stanoviště. Na zimu žádají lehkou přikrývku. Množí se dělením trsů na podzim nebo semenem, které vyséváme ihned po uzrání. Křížením bylo vyšlechtěno velmi mnoho pěkných odrůd, kvetoucích v různých odstínech červené a bílé barvy. Vysazují s do skalek, na obruby, do trávníků i na záhony. Některé se uplatní dobře k řezu a k rychlení (H. niger.).
Helleborus niger L. pochází z vápencových pohoří z jižní Evropy (obr. 192). Je to trvale zelená, asi 20 cm vysoká trvalka. Kvete v lednu nebo únoru, někdy již v prosinci. Květy jsou převislé, bílé, později načervenalé. Má několik velmi pěkných variet s růžovými a velkými bílými květy.
Helleborus hybridus hort. jsou kříženci různých druhů a kvetou v mnoha barvách v únoru až dubnu. Snášejí více slunce a hodí se hlavně na záhony a k řezu.