Dříve než semeno opustí závod, v němž bylo vypěstováno, musí být přesně zjištěny jeho vlastnosti. Zkušený semenář posuzuje semeno hned při sklizni a později pak při čištění semene. Takovému hodnocení, kdy prohlížíme semena pouze očima, říkáme hodnocení subjektivní. Správnost subjektivního posudku závisí na zkušenostech toho, kdo semeno posuzuje. Všímáme si především velikosti semene, tvaru, barvy, lesku a pachu.
Velikost semene je různá podle druhu a odrůdy, avšak v rozmezí odrůdy má být semeno co největší. Velké semeno zaručuje dobrou výživu mladé klíčící rostlinky, a tím dává základ pro normální vývoj rostlinného organismu. Vedle velikosti semene si všímáme také vyrovnanosti, neboť vyrovnané semeno dává naději na vyrovnaný porost. Značné množství malých semen znamená vždy horší kvalitu semene.
Semeno má mít charakteristický tvar bez deformit a nemá být scvrklé. Taková semena mají sníženou životaschopnost. Povrch semene má být hladký nebo zcela charakteristicky zbrázděný.
Barva a lesk musí odpovídat druhu a odrůdě. Semeno má být dobře vybarvené s charakteristickým leskem. Semana šedá a bez lesku jsou zpravidla starší a jejich klíčivost je špatná.
Pach semene je rovněž ukazatelem zdravotního stavu semene. Zdravé semeno má příjemný pach, nikdy nesmí být cítit plísní nebo kysele. Mnohá semena mají svůj osobitý pach, který má být výrazný. Stářím tento pach slábne.
Také chuť semene nemá být odporná. Např. ztuchlá semena chutnají pálivě nebo hořce.
Daleko přesnější je tzv. hodnocení objektivní, při němž na průměrném vzorku zejména ztišťujeme pravost druhu a odrůdy, absolutní váhu, čistotu semene, jeho klíčivost a užitnou hodnotu. Průměrný vzorek získáme tak, že semeno nejdříve dokonale promísíme a pak odebereme trochu semene z několika míst. Semeno, zejména v sáčku nebo nádobách, je nestejnoměrně rozvrstvené. Těžší semena bývají vespodu a lehčí na povrchu. U většího množství semena v pytlích můžeme použít bodcového vzorkovadla, buď krátkého, dýkovitého, kterého používáme pro odebrání vzorků ze zaplombovaných pytlů, nebo dlouhého vzorkovadla, trubkového, které vbodáváme horem do otevřeného pytle. Pro přesný rozbor si pořizujeme tzv. užší průměrný vzorek. Průměrný vzorek vysypeme na skleněnou desku, rozprostřeme jej na stejně silnou vrstvu a pak kostěnou lžičkou odebíráme malé množství semene z různých míst plochy. Z takto pořízeného užšího průměrného vzorku děláme pak další rozbor.
Pravost druhu a odrůdy
Pravost druhu lze u mnoha semen zjistit při běžné prohlídce. U některých malých semen ji lze určit jen lupou. Předpokladem je dokonalá znalost semena. Jsme-li na pochybách, použijeme srovnávací kolekce semen, kde jsou vzorky přesně popsané. Nemůžeme-li zjistit druh ani tímto způsobem, provedem vegetační zkoušku nebo rozbor klíčících rostlin. Daleko obtížnější je určit pravost odrůdy. Podle semene ji lze určit jen u některých odrůd při dokonalé znalosti semen. Odrůdu proto zpravidla určujeme vegetační zkouškou.
Absolutní (prostá) váha semene
Absolutní váhou semene nazýváme váhu 1000 kusů čistých, nepoškozených, normálně vyvinutých semen, při čemž je nesmíme třídit ani jinak vybírat. Stanovíme ji tak, že dvakrát odpočítáváme po 1000 kusech semen a obě množství zvážíme. Průměr obou čísel udává absolutní váhu. Je-li rozdíl v zjištěné váze mezi jednotlivými váženími větší než 6 % a váha menší než 25 g, je třeba stanovení absolutní váhy opakovat. Je-li absolutní váha větší než 25 g, může odchylka činit nejvýše 10 %, jinak vážíme znovu.
Jsou-li semena příliš vlhká, nestanovíme absolutní váhu dříve, dokud semena na vzduchu neoschla. Výsledek vážení uvádíme na 2 desetinná místa. Při hodnocení osiva má absolutní váha velký význam. Je ovlivňována vegetačními podmínkami, takže v jednotlivých letech kolísá. Nižší absolutní váha znamená horší jakost semena.
Čistota
Při stanovení čistoty rozdělíme odvážené množství semene na semena čistá, neporušená a na nečistoty. Za čistá semena považujeme semena normálně vyvinutá a nepoškozená.
Do nečistot dáváme:
semena plevelů (uvedeme počet semen jednotlivých plevelů),
semena jiných kulturních rostlin (uvedeme jejich počet a druh),
semena nevyvinutá,
veškeré ostatní nečistoty.
Obtížné je stanovit čistotu u malých semen. Tu musíme pracovat s lupou. Jinak pracujeme na semenářské desce, která je skleněná a má jednu polovinu bílou a jednu černou. Čistá semena zvážíme a vyjádříme v procentech (např. 98 %).
Klíčivost
V době klidu jsou v semeni všechny životní pochody velmi omezeny, dýchání je nepatrné, sotva pozorovatelné. Tento stav umožňuje semeni přetrvat i nepříznivé vnější podmínky, semeno tak snáší sucho i extrémní teploty, což je podmíněno nepatrným obsahem vody, který z původních 80 – 90 % klesl při zrání na 5 – 15 %.
Klíčivost si udržují semena různých rostlin po různou dobu, déle si je udržují při suchém skladování. S klesající klíčivostí semene klesá i obsah některých enzymů, zejména katalasy.
Semeno klíčí jen za určitých vnějších a vnitřních podmínek. Z vnějších podmínek to je dostatečné množství vody, přiměřená teplota, přístup vzduchu, popřípadě světla a chemický vliv půdy. Vnitřními podmínkami jsou fysiologická zralost semene a dědičné vlastnosti.
Voda, probouzející klíček k životu, proniká osemením osmoticky dovnitř semene, semeno počne bobtnat, a jakmile se nasají buňky embrya, počne klíčit. Při bobtnání pojme semeno 100 – 120 % vody. Nejdříve vyrazí kořínek, který protrhne osemení a prodlužuje se v hypokotyl. Rychlost, s jakou probíhá toto klíčení, se nazývá energií klíčivosti.
Energie klíčivosti se stanoví podle počtu semen, která vyklíčila za určitou dobu, a vyjádří se v procentech. Někdy je klíčivost ztížena nepropustností osemení (oplodí). Tak je tomu při klíčení šípků, palmových semen, některých druhů bobovitých rostlin apod. Bobtnání napomáhají také půdní kyseliny.
Ke klíčení potřebuje semeno teplo. Různé druhy klíčí při různé teplotě. Ke klíčení je rovněž nezbytný vzduch, neboť tu nastává intensivní dýchání.
Klíčivost stanovíme tak, že odpočítáme 4 x 100 semen, která vložíme po 100 do klíčevního lůžka. U velkých semen odpočítáváme 4 x 50 semen. Pro stanovení čistoty odpočítáváme semena ze vzorku bez výběru. Vícesemenné plody, klásky a podobně se považují za jeden celek a podle toho se odpočítávají.
Před zkouškou klíčivosti semena nijak nepřipravujeme, to znamená, že je nemáčíme, nesušíme, mechanicky nenarušujeme ani chemicky neurychlujeme jejich klíčivost. Ve zvláštních případech použijeme obvyklých mořidel k omezování plísní, ale v průvodní zprávě o zkoušce klíčivosti pak uvedeme výsledek zkoušky semen mořených a nemořených.
Klíčevní lůžko se upraví ze silného filtračního papíru, z čistého prosátého křemenitého písku velikosti zrn 1 mm nebo z pilin, šamotových misek; můžeme užít i klíčidla Jacobsenova. Klíčevní lůžko je položeno do podložní misky skleněné, porcelánové nebo smaltované. V Jacobsenově klíčidle tvoří podklad kotouč ze silného knotu.
Semena na klíčevním lůžku mají být stejnoměrně rozdělena zpravidla do všech čtyř čtvrtin kruhu, při čemž v každé čtvrtině je 25 semen.
Při klíčení udržujeme teplotu 18 – 20 °C, někdy zavádíme tzv. střídavou teplotu, a to tak, že po 18 hodin udržujeme teplotu 18 °C a po 6 hodin teplotu 30 °C; jindy necháme semena klíčit při nižších teplotách, 8 – 12 °C. Misky s lůžky se v takovém případě vkládají do přesných termostatů s dokonale zařízeným větráním. Umělé osvětlování klíčidel není při normální zkoušece dovoleno.
Klíčivost se udává v procentech a vyjadřuje množství semen, která při zkoušce klíčivosti normálně vyklíčila.
Pro lepší posouzení výsledků zkoušky klíčivosti zkoušíme ještě někdy vzcházivost semene (vzrůstovou mohutnost). Zkoušíme ji většinou metodou Hiltnerovou, halskou nebo vratislavskou. Při Hiltnerově metodě se nasype sterilizovaná drť do krabice ze zinkovaného plechu, rozměrů 10 x 10 x 8 cm, a ovlhčí se sterilizovanou vodou. Na tuto vlhkou drť se položí 100 semen, která se zakryjí 3 až 4 cm vysokou vrstvou stejné drti a udržují se při teplotě 18 °C. Výsledek se zjišťuje za 14 dní. Při vratislavské metodě se semena kladou na dno misek z nepolévané hlíny a zasypávají se stejnou vrstvou drtě. Při halské metodě se používá hrnků.
Klíčivost můžeme zkoušet též přímo v půdě. Použijeme hrnků nebo výsevních truhlíků.
Užitná hodnota
Užitná hodnota semene, často zvaná též upotřebitelností, udává, kolik semen ze 100 vyroste v rostlinky. Vypočteme ji podle vzorce:
|
čistota x klíčivost |
|
100 |
Příklad: čistota = 96 %, klíčivost = 92 %
|
U = |
Č . K |
= |
96 . 92 |
= |
88,3 |
|
100 |
100 |
U = 88,3 %
Známe-li užitnou hodnotu a absolutní váhu semene, můžeme si přesně stanovit, kolik semene musíme koupit, abychom vypěstovali plánovaný počet rostlin. Např. podle výrobního plánu máme pěstovat sadbu Chabaudových karafiátů „Nero“ na osázení plochy 10 arů. Dodavatel nám nabídne semeno s klíčivostí 40 % a čistotou 98 %. Chceme vysazovat na 34 x 40 cm.
Při této vzdálenosti vysázíme
na 1 ar 714 kusů rostlin,
na 10 arů 7140 kusů rostlin.
Při přepichování a sázení počítáme se ztrátou 20 %,
což činí zaokrouhleno 1430 ks,
celková potřeba rostlin 8570 ks,
absolutní váha – 2,2 g.
Potřeba osiva při 100 % užitné hodnotě = 8570 x 2,2 = 18,85 g.
Potřeba osiva při 39,2 % užitné hodnotě = 1885 : 39,2 = 48,18 g.
Musíme tedy objednat nejméně 48 g semene.