Spotřeba vody během růstu semenných rostlin značně kolísá. Je větší v prvních dvou třetinách růstu, tj. v době vytváření asimilační plochy, nasazování květů a rozkvétání, a klesá v doěb zrání semene. Nedostatek vody vyvolává dřívější nasazení poupat, rychlé rozkvétání a rychlé nasazování semene, ale rostliny se nevyvíjejí normálně, nýbrž celkový vzrůst je slabší, nasazení květů chudší a konečně i semeno je horší kvality. Naopak nadbytek vody, zejména v době nasazování květu, oddaluje vytváření květů, podporuje další tvorbu asimilační plochy a oddaluje vyzrávání semene. Zrání pokračuje tak pomalu, že někdy semeno začíná i plesnivět a nedozrává.
Dodávku vody však můžeme dobře regulovat. Až do nasazování semene vydatně zaléváme a pak zálivku omezíme. Optimální hranice stanovíme podle kultury, stavu porostu a ostatních vnějších činitelů. Hodně zde záleží na zkušenostech semenáře. V tomto vývojovém stadiu musíme také pozměnit techniku zálivky. Až dosud jsme zalévali postřikem, nyní však přejdeme k zálivce podmokem, aby se všechna voda dostala ke kořenům. To platí pro všechny ostatní druhy, jejichž květy nebo květenství mají hustě uspořádané korunní plátky. Tímto opatřením značně ovlivníme sklizeň a kvalitu semene. Zálivka v období, kdy rostliny na semeno již pomalu končí svůj cyklus a semeno dozrává, musí být zvlášť pečlivá a pravidelná. V této době jsou též velmi nebezpečné náhlé spršky.
Nesprávná zálivka nebo náhlá prška vyvolá rychlou mobilizaci živin. Rostlina i semeno znovu přibírá vláhu, a nastane-li pak delší období sucha, semena se rychle scvrkávají, mívají malou absolutní váhu a špatnou klíčivost.