Květinářsko-semenářský závod vyžaduje vedle běžného technického vybavení ještě celou řadu doplňků.
Skleníky musí být dokonale čisté, maximálně světlé a nezávadné konstrukce. Isolační látkou jsou rozděleny na menší úseky (obr. 266).
Větrání i dveře bývají buď opatřeny závěsem z isolační lástky, aby se do skleníku nedostal hmyz a nenastalo nevhodné sprášení, nebo naopak je hmyzu přístup plně umožněn, aby obstaral sprášení tam, kde toho je zapotřebí. Na záhonech ve sklenících se hodně používá drobného koksu, který zabraňuje šíření chorob, zejména plísní.
Pro pěstování některých rostlin na semeno (např. Petunia, Begonia, Colseus) je zapotřebí vybudovat semenářské police (obr. 267). Je to jednoduché dřevěné stupňovité zařízení, nadkryté pařeništní okny. Jakmile to počasí dovolí, vynášejí se květiny na tyto police a dopěstovávají se venku.
Pro semenaření na záhonech potřebujeme mnoho podpěrného a vysazovacího materiálu. Používá se latěk, bambusových a rákosových prutů, drátů, pevného motouzu a lýka.
Pro některé kultury se budují malé skleníky s isolační předsíňkou, kterých možno použít pro pěstování některé jiné rostliny na semeno. Isolační předsíň bývá dlouhá asi 1 m a vlastní skleník 6 – 10 m. Je vybudován z pařeništních oken, která jsou snímatelná, a můžeme je snadno nahradit pařeništním rámem, v němž je místo skla hustá síť proti hmyzu. V semenářském závodě bývají také isolační zahrádky. tj. oplocené části pozemku uzavřené s boků i shora hustou sítí. Některé kultury dopěstováváme až do sklizně semene ve velkých hrnkách (např. Petunia).