Nízké trvalky rozšířené po celé severní polokouli, některé domácí i u nás. Množí se nejlépe semenem z jara. Semenáčky kvetou již druhým rokem. Jinak je množíme i dělením po odkvětu. Často mají hliznatý oddenek nebo hlízy. Je to zejména u nás domácí Corydalis cava SCHW. – dymnivka dutá s bohatým hroznem květů a dutou hlízou a Corydalis solida SCHW. s bohatým hroznem nachových květů a plnou hlízou. Daří se jim ve stínu nebo polostínu v propustné, hlinité humosní půdě. Kvetou časně z jara, v březnu a dubnu a vysazujeme je s oblibou společně se sněženkami, jaterníky, fialkami aj.
Z druhů, které nemají hlízy, se nejčastěji pěstuje Corydalis lutea DC. (obr. 187), vysoká asi 30 cm, s květy v hroznu, citronově žlutými; kvete později, v červnu až září. Je zcela nenáročná, sama se vysemeňuje. Vysazujeme ji na skalky a záhony na slunečné nebo polostinné stanoviště.