Nízké až polovysoké trvalky s plazivým oddenkem a mečovitými listy. Květy mají poměrně velké. Je známo velmi mnoho druhů kosatců, které jsou bohaté na množství různobarevných variet. Většině z nich se daří v každé dobré zahradní půdě, druhy vlhkomilné žádají vlhkou polohu. Přesazují se po odkvětu. Při podzimním vysazování někdy špatně přezimují. Nízké druhy se hodí na záhony, do skalek a na obruby, vyšší druhy na záhony, skupiny a k řezu a vlhkomilné k osazování břehů potoků a rybníků. Množí se hlavně dělením.
Iris pumila L. je domácí na jižní Moravě a Slovensku. Je zakrslý, jen asi 15 cm vysoký, kvete modře a žlutě v květnu. Hodí se na sušší místa ve větších skalkách nebo na obruby.
Iris reticulata M. B. je domácí na Kavkaze; je asi 20 cm vysoký, kvete temně modře již v březnu a dubnu. V zemi má cibulovitý oddenek. Vysazuje se s oblibou mezi rané cibuloviny.
Iris hispanica hort. (syn. Iris xiphium L.) pochází ze Španělska a jižní Francie. Je 40 – 70 cm vysoký, listy má modrozelené; fialové květy rozkvétají v červnu. Má několik barevných zahradních variet.
Iris hollandica hort. kvete o měsíc dříve než I. hispanica a má menší květy.
Oba tyto kosatce mají v zemi cibulovité oddenky, které každý rok vysazujeme v srpnu až září do volné půdy a po zežloutnutí listu je z půdy vybíráme a ukládáme je až do výsadby v suché místnosti. Milují teplejší stanoviště a v době vegetačního klidu sucho. Množí se dělením cibulovitých oddenků nebo semenem, které vyséváme ihned po uzrání. Jsou vděčné na záhony, k řezu a k rychlení.
Iris germanica L., domácí v jižní a střední Evropě, je až 1 m vysoký, kvete v květnu až červnu. Původní druhy jsou v barvě fialovomodré, zahradní variety v různých barvách; květy jsou nevonné. Nenáročný drh, který můžeme pěstovat i na plném slunci a sušším místě.
Iris interregna hort. (Iris pumila x I. germanica) je nižší než I. germanica, květy má přechodné mezi oběma rodiči, v různých barvách.
Iris kaempferi SIEB. je původem z Japonska; je 60 – 80 cm vysoký, má hliznatý oddenek. Listy mají znatelné střední žebro. Kvete později, v červenci až srpnu, květy má velké, ozdobně rozložené. Vnější okvětní plátky jsou široké, bez kartáčků, vnitřní drobné, různě zbarvené. Pěstuje se v četných varietách. Je náročnější, žádá hodně vláhy, zejména před rozkvětem a v době květu. Na zimu je nutná přikrývka. Vyžaduje slunné, ale vlhké stanoviště.
Iris sibirica L., domácí ve střední Evropě a SSSR, je 60 – 100 cm vysoký, má listy nápadně úzké. Kvete v květnu až červenci, nejčastěji modře. Květy jsou drobnější a slabě voní.