Dříve byla skoro výhradně k nám dovážena z Belgie a z Německa, ale její kultura se již rozšířila díky pokusům zahradnického výzkumu natolik, že její produkce v mnohých speciálních závodech domácích plně postačuje. Je to stále zelený keřík s překrásnými jednoduchými nebo plnými květy v různých barvách, který kvete od prosince do jara. Náleží k botanickému druhu A. indica SE. (syn. botanicky správně Rhododendron SIMSI-PLANCH nebo R. indicum L.), domácímu ve východní Asii, od něhož bylo již vyšlechtěno několik set odrůd. Ty se dělí podle ranosti vykvétání, plnosti květů a barvy na několik základních skupin.
Množení a pěstování. Většinu azalek množíme roubováním a jen ty, které dobře zakořeňují, také řízky. Těmi rozmnožujeme ve velkém hlavně druhy podnožové, tj. dnes skoro výhradně A. concinna, a ještě několik odrůd ušlechtilých, např. „Hexe“. Řízkujeme hlavně ve dvou obdobích, tj. v lednu a únoru, a po druhé v červenci a srpnu. Řízky bereme z polovyzrálých letorostů, nejlépe na přechodu os z barvy zelené na světle hnědou. Upravujeme na délku asi 5 – 6 cm a sázíme na teplý množárenský záhon do rašeliny s pískem, kde asi za měsíc zakořeňují. Řízkové záhony musí být pokryty okny nebo velkými tabulemi skla; po vysázení záhony důkladně zalijeme a první dny postřikujeme vlažnou vodou, později jen nepatrně za slunečna, a zastiňujeme je papírem. Spodní teplota záhonu má být stále 20 – 24 °C. Zakořeněné řízky přesadíme do truhlíčků se směsí vřesovky, rašeliny a písku asi na 7 x 7 cm, a když osy dorostou na 20 cm, můžeme je roubovat. Rouby vsazujeme na podnož asi ve výšce 10 – 15 cm nad zemí v místě, kde je podnož polozdřevnatělá (zelená barva kůry přechází v nahnědlou), nejlépe kopulací nebo rozštěpem, a zavazujeme vlněnou přízí. Na podnoži se má ponechat co nejvíce listů, které jako vyživovací orgány podporují rychlejší srůst. Roubovance postavíme v truhlíčkách na teplý záhon (20 – 22 °C), zakryjeme okny a po stranách uzavřeme prkny, jemně mlhovkou rosíme, aby voda nestékala po listech a nedostala se mezi řezné plochy roubovanců; v prvních dnech zastíníme papírem. Když srostou a začnou růst, povolíme přízové úvazky a brzy nato můžeme roubovance vysadit na volný záhon v poloteplém skleníku nebo do pařeniště. Přes den silně větráme a otužujeme mladé rostliny, a jakmile začnou teplé noci (asi do konce května), mohou se trvale sundat okna. Od července necháme mladé azalky již bez stínovek.
Také starší rostliny vysazujeme koncem května do volných záhonů studených pařenišť do čerstvé lesní hrabanky smíchané s hrubší rašelinou a zbytku mechu, na větší vzdálenosti. Do zakořenění je kryjeme okny a od počátku června je udržujeme bez oken. Rostliny během léta 2 – 3krát zaštipujeme, vždy tak, aby na přirostlém letorostu zůstaly asi 3 – 4 listy a korunka dostala pěkný tvar. Poslední zaštipování musí skončit do poloviny července (odřezaných letorostů použijeme k řízkování) současně s přihnojováním, neboť od této doby se začínají na koncích mladých os zakládat květní poupata. Pouze jednoleté roubovance a řízkovance, které nejsou určeny toho roku k vykvétání, zaštipujeme po celý rok podle jejich přirůstání, aby vytvářely husté a souměrné korunky.
Azalky k dalšímu pěstování přezimujeme ve studeném skleníku nebo na nízkých záhonech vytápěných skleníků se snímatelnými okny ve volné půdě, kde mohou přirůstat po celou dobu. Rostliny určené k nakvétání a narychlování se vsazují do přiměřeně velkých hrnků, kořenové baly se stočí co nejvíce dolů, aby hrnky nemusely být příliš velké, a staví se ve studeném skleníku k postupnému narychlování a prodeji.
Narychlování květu prodejných rostlin. Roubované azalky bývají schopny prodeje teprve jako dvouleté, pravokořenné azalky často již i jako jednoleté. Rostliny určené k vykvétání v prosinci, tj. výhradně rané odrůdy („Mad. Petrick“ a „Paul Schäme“), přeneseme s hrnky již v druhé polovině října do teplého skleníku na světlý záhon o teplotě 18 – 22 °C. Rostliny postřikujeme vlažnou vodou až do doby, než se začnou zbarvovat poupata a pak s postřikem ustaneme. Nakvétající rostliny přenášíme postupně do poloteplého skleníku a rozkvétající již do studeného oddělení, odkud přicházejí otužené do prodeje. Jsou-li uchovány kvetoucí rostliny v chladném pokoji, kvetou nepřetržitě až 3 měsíce. Postupně pak přenášíme k narychlování skupiny další, takže můžeme dodávat kvetoucí rostliny na trh až do velikonoc i později.
Rané odrůdy. Jednou z nejpopulárnějších a nejhezčích odrůd k ranému vánočnímu vykvétání je růžově a plně kvetoucí „Madame Petrick“ (obr. 131). Její nevýhodou je, že trpí septoriosou, proti níž se postřikuje ½ % Cuprenoxem. „Paul Schäme“ je vynikající odrůda k rychlení od vánoc až do května, s plným lososově růžovým květem. Z ní vzniklo několik dalších odrůd, z nichž je zejména pozoruhodná „Eri“, která má kolem lososových květů bílý okraj. Tyto odrůdy se mohou množit řízky i roubováním a pěstují se ve velkém jako pravokořenné. „Memoire de Sander“ vyniká jasně červenými plnými květy, žádá však v kultuře stálé lehké stínování, protože trpí slunečním úpalem.
Polorané odrůdy. A. vervaeneana hort. dala vznik mnohým formám v barvě bílé, růžové, lososové i formám dvojbarevným, z nichž zvláště vyniká „Albert Elisabeth“ s jednoduchým květem bílým a na okraji růžovým. „Madame Jean Peters“ vyniká rychlým růstem a tmavě růžovými květy. „Herme“ s květy červenobílými lze rychlit k vánocům anebo udržet i ke dni matek. „Mad. John Haerens“ je z celé skupiny poloraných odrůd nejkrásnější, s velkými, plnými tmavě růžovými květy.
Pozdní odrůdy „E. F. Thiers“ je jedna z nejlepších starších odrůd, s krásnými plnými červenými květy, již možno množit i řízky. „Hexe“ s květy šarlatovými se může rychlit až od února; má kalich zbarvený jako korunku. „Van der Gruyssen“ s růžově plnými květy pěkně zdravě roste, je spolehlivý. „Sakuntala“ má plné bílé květy s nazelenalým středem, rychlí se pro velikonoce. „Niobe“ je čistě bílá, plná, rychlí se pro velikonoce a k svátku letnic. Musí se roubovat.
Choroby a škůdci. Septoriosa způsobuje hnědnutí a opadávání listů, zejména u některých odrůd („Madame Petrick“). K ochraně rostlin používáme postřiku bordeauxskou jíchou třikrát během léta. Exobasidium azaleae (E. japonicum) je houba způsobující bouchorovitost listů, které jsou bledé, jako pomoučené a později opadávají. Napadené listy je nutno otrhávat a ihned spálit, rostliny silněji větrat a postřikovat měďnatými přípravky jako u předešlé choroby.
Z živočišných škůdců škodí hlavně třásněnky, lalokonosec a housenky Gracilaria azalea. Postřik měďnatými přípravky vždy po 4 až 6 týdnech má být normální součástí pěstění.
Z fysiologických chorob je nejčastější vadnutí rostlin, způsobené nedostatkem vláhy a přeschnutím kořenů. Jakmile zjistíme, že kořenový bal je suchý, musíme ponořit hrnky do vody a ponechat je tam tak dlouho, dokud bublá unikající vzduch. Hniloba kmínků nastává při nadbytečné zálivce a následkem hlubokého vsazení. Blednička je vyvolávána alkalitou půdy. Poklesne-li půdní kyselost, zalijeme 2 % roztokem kamence nebo zelené skalice.