Lianovitá rostlina s dlouhými, řídce ostnitými šlahounovitými výhony a široce kopinatým, měkkým, hladkým listem. Pěstuje se pro pěkné, lilákově zbarvené podokvětní listeny, které vykvétají od dubna do června. Domovem je asi v 7 druzích v Jižní Americe, z nichž se v květinářských kulturách pěstuje pouze Bougainvillea glabra CHOISY a hlavně její kulturní varieta s větším a intensivněji karmínovým květem – B. glabra var. sanderiana hort.
Hlavní způsob množení je vrcholovými osními řízky; vedlejším způsobem množení je množení řízky kořenovými a semenem, čehož však praxe běžně nepoužívá. Od října do ledna prodělávají rostliny vegetační klid a udržují se v polosuchu. V únoru přesadíme mateční rostliny do větších hrnků, stavíme je na teplo a postřikujeme, načež začnou silně rašit. Z postranních výhonků, které nejsou určeny k vykvétání, odebíráme osní řízky asi 10 – 14 cm dlouhé, jež po upravení sázíme do hrnků průměru 7 – 8 cm poměrně hodně hluboko, nebo na teplý množárenský záhon (22 – 25 °C), kde asi za 4 – 6 týdnů nestejně zakořeňují. Řízky sázíme do směsi listovky a písku; k lepšímu zakořenění se doporučuje na každém řízku řeznou plochou mezi očky rozštípnout a vložit tam malý odštěpek zápalky.
Bougainvillea tvoří kořeny dosti křehké a v malém počtu, které se proto nesmějí při přesazování poškodit, neboť jinak mnoho rostlin zahyne. Zakořeněné řízky vsazujeme do hrnků průměru 8 – 10 cm do směsi listovky, pařeništní zeminy a písku a zapustíme na teplý pařeništní nebo skleníkový záhon. Výhonky několikrát během vegetace zaštipujeme, aby vytvořily husté, souměrné korunky a asi koncem června je přesadíme do hrnků průměru 12 cm. Zaštipování skončíme do konce července, kdy rostliny zapouštíme na slunné chráněné místo na volný záhon (s hrnky) nebo do prázdného pařeniště, aby zde řádně vyzrály. Koncem září je přenášíme do studeného skleníku k přezimování a prodělání vegetačního klidu, při němž shodí většinu listů. Ke kvetení narychlujeme rostliny od února. Vykvétají bohatě asi od dubna do června žlutobílými drobnými kvítky, pod nimiž jsou větší karmínové listeny podokvětní, považované za vlastní květ.
Po odkvětu neprodané rostliny zmladíme; po otužení je opět vystavujeme plnému slunci bez oken až do konce léta. Mateční rostliny můžeme také vysadit v zimních zahradách k prázdným zdem, aby se pnuly po drátech nebo laťoví, kde vydrží až 40 let. V případě potřeby můžeme hákované rostliny narychlovat k časnějšímu kvetení již po vánocích, načež vykvétají již od března.
Kultura zasluhuje většího rozšíření, neboť není ani pracná, ani náročná a v době květu je velmi dekorativní pro výzdobu pokojů, hotelových hal apod. Suché ovzduší nesnáší. Za vegetace jí svědčí hojně vlhka a tekuté přihnojování do konce července.