Druh Chrysanthemum indicum L., z něhož pocházejí všechny formy hrnkových listopadek, patří mezi nejzákladnější květinové kultury každého květinářského podniku. Poskytují zahradníkům velké tržby, protože jsou masové žádány do dušičkové vazby, k přímé výzdobě hrobů, k úpravě dušičkových květinových košů a k prodeji v hrnkách rovněž k dušičkové výzdobě hřbitovní. Pěstování je celkem jednoduché a nenáročné na teplo.
Listopadky se rozmnožují takřka výhradně vrcholovými řízky. Podle doby dělíme řízkování na rané (v lednu a únoru), polorané (v březnu až dubnu) a na pozdní (v květnu, výjimečně i v první polovině června).
Rané řízkování se provádí jen u velkokvětých druhů pěstovaných v hrnkách na druhé poupě, čímž se vegetační doba prodlužuje. Řízky sázíme do truhlíčků do zeminy složené ze 3 dílů pařeništní zeminy a 1 dílu rašeliny s říčním pískem; na povrch dáme asi 1 cm čistého říčního písku. Osázené truhlíčky stavíme blízko skla v teplém skleníku při 14 °C, kde asi za 21 dní zakoření. Po této době je přeneseme do chladnějšího, jen asi 8 – 10 °C teplého skleníku a postavíme blízko skla, aby nevytáhly a otužily se (za slunečna je také větráme). Začátkem března je hrnkujeme do hrnků průměru 7 cm a zapouštíme do teplého pařeniště. Vysazujeme do směsi složené ze 3 dílů předem zvlášť připraveného kompostu a 1 dílu pařeništní zeminy s pískem, která nesmí být při sázení ani příliš mokrá, ani suchá. Až do objevení nových kořínků na obvodu hrnku udržujeme pařeniště uzavřené, potom podle počasí více nebo méně větráme. Některé odrůdy špatně v hrnkách zakořeňují a jsou choulostivé vůči nachlazení. Odrůdy Majestic, Ondine, Rosa Dei a Marg. Mohermado je např. nutno dávat pospolitě a velmi málo je za chladna větrat. Klesne-li venkovní teplota pod 7 °C nebo vane-li ledový vítr, nesmíme je větrat vůbec. Nachlazené rostliny zarazí na dlouho růst a často zežloutnou a zakrnějí. V dubnu, když si překážejí v růstu, rozmístíme je na větší vzdálenost do poloteplého pařeniště a zapustíme je asi 1 cm pod okraj hrnku, aby se podle potřeby mohly vrchem překořenit. Jednou týdně je přihnojujeme vykvašeným kravincem a ve 14denních obdobích je postřikujeme preventivně proti padlí slabým roztokem manganistanu draselného (1 g na 1 litr vody). Tento postřik máme provádět k večeru. Za teplých dubnových a květnových dnů otvíráme přes den okna a koncem května část pozdních odrůd, které chceme pěstovat ve volné půdě, vysazujeme na volné záhony na vzdálenost 25 x 30 cm, při čemž kořenový krček je asi 3 cm pod povrchem země, která se má kolem dokola dobře přimáčknout. Ta část rostlin, která je určena jenom k pěstování v hrnkách, se vysazuje do hrnků průměru 12 – 14 cm (ať z prvního, nebo druhého množení) a ty se zapouštějí asi ze 2/3 do záhonů. Zemina je složena ze 3 dílů zvlášť připraveného kompostu a 1 dílu pařeništní zeminy s pískem, do níž se přidává trochu rohové moučky. Pod každým hrnkem má být dutina na odpadovou vodu, aby rostliny netrpěly přemokřením, které jim nejvíce škodí. Rostliny z tohoto množení pěstujeme pravidelně na druhé poupě a ponecháváme na každé po 2 – 3 výhonech.
Pojem pěstění na první, druhé, po případě třetí poupě: U raných druhů chryzantém zakončí osa zpravidla nevysoko od země růst vrcholovým poupětem, z něhož vykvétá. Po zastavení růstu hlavní osy vrcholovým poupětem se počnou tvořit v paždí listu četné osy, které později také zakončí vrcholovým poupětem, jemuž říkáme druhé poupě. Na třetí poupě, které by se vyvinulo zase na konci výhonků v paždí listů druhotných výhonů, se zpravidla již nepěstuje, protože by vykvétaly velmi pozdě. Při pěstování na druhé poupě – z prvního raného množení – nezaštipujeme podle nových směrů pěstitelských, mladé osy, když dosáhly výšky asi 15 – 20 cm, nýbrž čekáme, až osy zakončí prvním poupětem a z paždí nejhořejších listů pod poupětem vyrostou osy druhého poupěte. Ponecháváme nejhořejší, nejlépe vyspělé 2 – 3 druhotné výhony a pak teprve první poupě vyštípneme, protože praxe prokázala, že na nejvýše sedících osách pod prvním poupětem se vyvinou největší květy, a čím níže je nasazen druhotný výhon, tím jsou květy menší.
Řízkování polorané provádíme u odrůd ranějších pěstovaných na první nebo i na druhé poupě. Řízky sázíme přímo do pařeniště (poloteplého) a odtud pak koncem května přímo na záhony do volné půdy nebo (ty, které jsou určeny pro hrnkové pěstění) do hrnků. Na záhonech rostliny nejméně jednou měsíčně kypříme a každý týden přihnojujeme tekutým hnojivem, aby rostliny měly bohatý tmavozelený list a silné osy, které jedině mohou založit a vyvinout velké květy. Ve volné půdě můžeme pěstovat velkokvěté chryzantémy také na více os na druhé poupě, doporučuje se však zaštípnout primární osy asi 14 dní před vysázením na záhony nebo také až za 14 dní po vysázení. Podle vývinu použijeme vrcholků ke třetímu čili pozdnímu množení. Zaštípnuté rostliny po nasazení druhého poupěte včas vyštipujeme, tj. vylamujeme opatrně všechna nasazená postranní poupata, aby se na každé ose vyvinul jen jeden velký květ. Kdybychom tuto práci zpozdili, vyvíjela by se zbytečná postranní poupata na úkor hlavního květu a ten by již nikdy tak nevyspěl jako při včasném podlomu. Koncem září pak rostliny ze záhonů hrnkujeme do hrnků průměru 14 – 18 cm, které stavíme pod sklo do netopených skleníků se snímatelnými okny, hlubokých dvojitých pařenišť nebo do vytápěných skleníků, kde je prvních 14 dní držíme uzavřeně a hojně postřikujeme, aby neshodily list a mírně zakořenily. Regulováním teploty řídíme jejich včasné nakvétání. Jsou-li vlivem teplého a slunného podzimu hojně nakvetlé, silně je větráme a po případě i přistíníme, abychom hlavní květ oddálili až do předdušičkového týdne. Při studeném podzimu, kdy naopak zase slabě nakvétají, musíme přitápěním a uzavřeností ovzduší květ urychlit, neboť chryzantémy kvetoucí až po období dušičkovém se již neprodají.
Řízkování pozdní – v květnu a začátkem června – provádíme většinou jen u odrůd pěstovaných na první poupě a u odrůd drobnokvětých nebo i raných bílých velkokvětých pěstovaných na první poupě a bez vyštipování poupat postranních na více os. Zakořenělé řízky vysazujeme v červnu přímo na venkovní záhony, na podzim dobře vyhnojené zetlelou chlévskou mrvou a prolité fekáliemi, kde jako předkulturu jsme sklidili ranou brukev, salát nebo dvouletky (macešky, sedmikrásky, pomněnky apod.). Zde vysazujeme zakořenělé řízky asi na 30 x 30 cm, bujnější odrůdy na 40 x 40 cm, a ošetřujeme je jako rostliny z řízkování poloraného. Koncem září je pak hrnkujeme do hrnků průměru jen 12 – 14 cm, což jim k vykvetení postačí; větší hrnky jsou zbytečně drahé a při prodeji rostlin neoblíbené.
Příprava matečních rostlin k prvnímu řízkování: Řízkové matky vybíráme hned při plném květu rostlin, abychom znali jejich vlastnosti v plném rozsahu. Musí být naprosto zdravé, pro odrůdu plně typické, včas rozkvétající a dobře olistěné. Takové rostliny si ihned označíme a po seřezání květů je označené jmenovkami zakládáme na zvláštní záhon do kompostní nebo lehčí pařeništní zeminy. Místo musí být světlé a suché, neboť v mokru chryzantémové matky snadno přes zimu vyhnívají. Není-li suché místo ve studeném skleníku nebo ve vytápěném japanu, kde by se v zimě udržela teplota alespoň 2 – 3 °C, můžeme použít také vyvezeného hlubokého pařeniště. Zde, abychom chránili matky od spodního zamokření, upravíme z pařeništních prken umělou podlahu, na niž navrstvíme lehčí zeminu, a pak zakládáme teprve vybrané a popsané matky. Během zimy podle možnosti co nejvíce větráme, avšak zaléváme jen velmi málo, a to jen v nejnutnějším případě. Lépe se hodí za matky rostliny z volné půdy než z hrnků, protože lépe obrážejí a zaujmou v základu méně místa. Byla-li kultura napadena v létě padlím, doporučuje se poprášit matky sirným květem nebo postříkat 1 % Solbarem, po případě jiným sirnatým přípravkem. Po vánocích nasázíme mateční rostliny do hrnků průměru 14 cm do dobré kompostní zeminy a postavíme je na světlé místo v poloteplém skleníku, kde po vydatnější zálivce počnou bohatě obrážet, takže koncem ledna a v únoru nám poskytují dostatek řízků k nejranějšímu množení.
Příprava zeminy pro hrnkové pěstění. Aby se nám zeminy s přidanými hnojivy do doby použití dobře sermonisovaly a vázané živiny se v nich včas uvolnily, mícháme je správně již na podzim před sázením. Do plnohodnotného kompostu přidáváme na 1 m3 asi 3 kg rohové moučky, asi 2 kg síranu draselného a část říčního písku. Dobře promíchaný kompost s hnojivy se upraví do nízké kompostové hromady a prolévá se močůvkou (nikoliv fekáliemi!) a přes zimu se alespoň jedenkrát přehodí. Příliš velké dávky strojených hnojiv jsou zbytečné a škodlivé, nehledě ani k bezvýslednému zdražování kultury. Ostatní činnosti hnojiv je rostlinou lépe využito, je-li dodána až při přesazování nebo v tekutém stavu za vegetace.
Přehled odrůd podle množení a tržních skupin
„Mad. Pulling“ je jednou z nejosvědčenějších a nejrozšířenějších velkokvětých žlutých odrůd pro rané množení na druhé poupě: je velmi odolná. Množí-li se později než v dubnu, má již řídký, méně cenný květ. „M. Jenkins“ tvoří krásné kulovité velké květy, jistě vykvétá na druhé poupě při 2 výhonech, ve volné půdě mívá i více výhonů. Má i formu žlutou. „Ondine“ tvoří velké, bílé kulovité květy s nazelenalým středem; pěstuje se na druhé i první poupě, ale je v těžkých půdách silně napadána háďátkem a nesnáší mnoho dusíkatého hnojení. Množí se od února do dubna, ale i v květnu. „Mona Davis“ má velký růžový květ a formy v různých barvách, „E. Sruss“ má květ bronzově hnědý, „Dr. Stresseman“ bílý a „R. P. Hindenburg“ má velký žlutý květ. Všechny jsou rané, na první poupě, mohou se řízkovat až v březnu – dubnu a pěstují se na 2 výhony. Vhodné jsou pro těžší půdy, jsou velmi odolné vůči chorobám.
„Majestic“ má květ tmavě žlutý až šafránově žlutý, „Yellow Majestic“ má květ jasně žlutý a „Red Majestic“ hnědočervený. Pěstují se na druhé poupě, z množení dubnového na první poupě. Tvoří pěkné nízké rostliny; trpí silně přelitím, vzdorují však chorobám. Ve volné půdě mají řídký květ. „Josef Nadaszy“ – jedna z nejznámějších bílých velkokvětých chryzantém, které můžeme pěstovat při březnovém množení na druhé poupě v hrnkách na 2 až 4 výhony a z množení koncem května – jak se nejčastěji pěstuje – na první poupě košovitě rozvětvenou s 8 – 14 polovelkými květy; vsazuje se z volné půdy koncem září a vždy včas vykvétá. Miluje lehčí humusovitou půdu. „Blanche Poitevine“ je bílá a pěstuje se ve volné půdě jako předešlá (obr. 129).
Formy s jednoduchými květy se pěstují jako formy keříčkové nebo stromkovité. K získání stromků raně množíme (v únoru – březnu), hlavní osu zaštípneme teprve ve výši, kde chceme mít korunku, a po prvním zaštípnutí opakujeme několikrát zaštipování, při čemž dáváme korunce kulovitý tvar. Od konce srpna se již zaštipovat nesmí, aby se včas vyvinuly květy k dušičkovému období. Pěstování vyžaduje hodně práce, ale dává velmi dobré výsledky. „Ada Owen“, které se ke stromkovému pěstování nejčastěji používá, mívá až přes 1000 světle růžových květů se žlutým terčem a je velmi vděčná. „Messing“ vykvétá do konce října sytě růžovými květy. „Majumba“ s květy oranžově červenými je velmi oblíbená, ale musí se raně množit. „Mona“ má bílé květy v průměru až 8 cm, vykvétá do konce října. „Robert Collins“, s květy žlutými, vykvétá včas, hodí se do vazby. „Cheswood beauty“ má hnědočervený květ se žlutým terčem, vykvétá v říjnu.
Chrysantémy sasankovité tvoří dosud málo známou skupinu s plnými a plochými úbory podobnými Pyrethrum. Vykvétají až v listopadu, a proto nemají velký tržní význam.
Chrysantémy pomponové (zakrslé) jsou dnes nejvíce rozšířeny a Americe; pocházejí z Japonska. U nás zasluhují větší pozornosti, neboť vysazeny koncem léta do hrnků jsou velmi dekorativní. Kvetou v různých barvách: Yellow – žlutá, Captain Cook – růžová, Irena – bílá, Helena – bronzová aj.
Chrysantémy kaskádovité jsou rovněž japonského původu. Vynikají velmi drobnými listy a jemnými, měkkými osami. Množí se v únoru řízky nebo také semenem. V pěstování jsou odlišné tím, že při posledním přesázení do hrnků průměru 12 – 14 cm se staví po zakořenění do truhlíků šikmo a proloží rašelinou. Nové osy vyvazujeme ke kostře šikmo dolů a zaštipujeme jen osy postranní. Na podzim kostru odstraníme, hrnky postavíme rovně a celou protáhlou korunku měkkých os necháme volně viset dolů. Činí dojem rostliny visuté a je obalena množstvím drobných květů, jež působí bohatě.
Řez a balení květů. Aby řezané květy ve vázách co nejdéle vydržely, upravujeme dole šikmý řez (salámový) a ke zvýšení nasávací plochy ještě odřežeme nožem s větším řezem všechny spodní listy s očky. U zvláště velkých květů se doporučuje odlistěnou osu dole ještě rozštípnout. Každý den vyměňujeme květům vodu a přes den obnovujeme spodní hlavní řez, alespoň o malou vrstvu buněk. Nejdelší trvanlivost mají květy při teplotě asi 10 – 12 °C, na světlém místě, ve stále čerstvé vodě a při čerstvé vodě a při čerstvém řezu os. Celková trvanlivost se ovšem řídí podle způsobu kultury a charakteru jednotlivých odrůd. Poměrně daleko kratší trvanlivost mají květy pěstované ve volné půdě než květy hrnkové a květy z pozdního množení proti květům z raného množení. Při zasílání balíme velké květy tak, že každý zabalíme zvlášť do hedvábného papíru a prokládáme jev krabici papírovou vatou nebo jen zmačkaným novinovým papírem. Zvláště cenné velké květy si můžeme před rozkvětem zajistit proti dešti nebo skapávání vody z konstrukce tím, že na ně navlékáme sáčky z pergamenu velikosti asi 20 x 26 cm, a to asi týden před rozkvétáním. Za 48 hodin po jejich sundání se květy plně rozloží. Jsou-li určeny k zasílání, ponecháme je v sáčcích, v nichž lépe snášejí dopravu.
Škůdci a choroby. Z rostlinných škůdců, proti nimž je nejlepší ochranou hojné větrání a včasné rozestavení rostlin, poškozují chryzantémy hlavně padlí chryzantémové, rez chryzantémová a septoriosa.
Padlí chryzantémové (Oidium chrysanthemi) se vyskytuje hlavně v hustých výsadbách a málo větraných sklenících nebo hlubokých pařeništích, zvláště ve studených a mokrých letech. Ničí listy, osy i květní poupata. Preventivně se dobře osvědčil postřik slabým roztokem manganistanu draselného (0,001 %) ve čtrnáctidenních obdobích. Napadené rostliny poprašujeme sirným květem.
Rez chryzantémová (Puccinia chrysanthemi) způsobuje hlavně na spodnějších a později i na horních listech rezivé skvrnky a tečky a tak hustě, že zachvacují celé listy, jež odumírají, takže rostliny slábnou a květy jsou nevyvinuté. Osvědčuje se postřik Kuprikolem nebo 1 % bordeauxskou jíchou.
Septoriosa se projevuje jako ostře ohraničené hnědé skvrny naspodu listů. Léčí se postřikem Kuprikolem.
Ze škůdců živočišných poškozují kultury nejvíce háďátka, která se projevují jako skvrny ostře ohraničené listovými nervy. Vyskytují se nejčastěji v půdách mokrých a silně přehnojených; za sucha se téměř nerozmnožují. Proto má být první ochranou napadených kultur sušší půda i ovzduší. Napadené listy a listy sousední ihned otrháme a spalujeme. Z chemických přípravků se zatím osvědčil částečně jen Parathion. V příštím roce je nutno sterilizovat půdu parou. Mšice a ploštice hubíme tabákovým výtažkem.