Jedna z nejdůležitějších hrnkových květin jednoletého pěstění, vynikající bohatstvím krásných květů, jež se upotřebují i do vazby, s bohatou stříbřitě bílou kresbou na ledvinovitých listech. Rozmnožuje se výhradně semenem, jež vyséváme do truhlíčků do lehké směsi rašeliny s listovkou a s pískem ve 3 etapách: a) k získání velmi silných rostlin již v srpnu až v září, b) k získání průměrných a středně vyvinutých rostlin v říjnu až listopadu a c) k získání slabších rostlin v prosinci až lednu.
Semeno je hrubozrnné, čerstvé má červenohnědý lesk, starší je matné. Klíčivost podrží průměrně asi 3 roky, někdy i déle, ale klíčivost starších semen bývá nižší. U červenokvětých odrůd, jež mají semena všeobecně největší, váží 1000 zrn 10 – 12 g, u bělokvětých odrůd jen 7 g.
Semeno máčíme před výsevem k urychlení klíčení (je-li toho třeba) ve vlažné vodě (20 – 25 °C) asi 24 hodin, načež je klademe do průsečíků rýžek, které jsme vytlačili tabulí skla na 2 x 2 cm; prkénkem zatlačíme semeno do země a zasypeme asi ½ cm silnou vrstvičkou zeminy. Po lehkém přitlačení prkénkem pokryjeme oseté truhlíčky vrstvičkou asi 2 cm rašeliny a zavlažíme, přikryjeme balicím papírem a postavíme na teplotu 18 – 20 °C (někdy nad topné roury pod stolovými záhony), kde klíčí zpravidla za 3 – 4 týdny. Po vyklíčení se musí ihned umístit na plné světlo a odstranit rašelinový pokryv. Když semenáčky vytvořily 1 normální lístek a začínají tvořit druhý, přepichujeme je po prvé do normálních truhlíků a do stejné lehké zeminy asi na 3 x 4 cm tak, aby všechny lístečky měly stejný směr. Truhlíčky umístíme v teplotě 15 – 16 °C co nejblíže sklu na visuté poličky, udržujeme v nich stejnoměrnou vláhu a čistý, kyprý a bezplevelný povrch. Jakmile vytvořily přepíchané semenáče 3 lístky a začíná se vyvíjet čtvrtý, zpravidla přepichujeme po druhé, opět do truhlíčků, asi na 5 x 6 cm, do stejné směsi zemin jako při prvním přepichování, tj. 2 dílů listovky, 1 dílu rašeliny, 1 dílu říčního písku a 1/3 dílu rašeliny kompostované s hovězím hnojem v poměru 2 : 1; celý rok často proléváme močůvkou.
Když vytvořily semenáčky asi 8 – 9 listů, což bývá normálně u ranějších výsevů obyčejně v dubnu, vysazujeme je do hrnků průměru 8 cm zeminy složené ze 2 dílů hrubé listovky, 1 dílu hnojovatky nebo pařeništní zeminy, 1 dílu písku, 1 dílu máčené rašeliny. Hrnky musí být čisté, nejlépe vypálené (jsou-li starší), nové hrnky pak musí být alespoň 2 hodiny namočené ve vodě. Rostliny vsazujeme tak hluboko, aby hlízka byla přikryta slabou vrstvičkou zeminy, a jen zcela lehce je v hrnku přitlačíme. Hlubší nebo příliš mělké vsazení dalšímu vývoji rostlin škodí. Po náležitém zavlažení kropáčem přenášíme nahrnkované bramboříky do připraveného teplého pařeniště s půdní teplotou 20 – 22 °C a vysoko navrstvenou zeminou, aby semenáčky po zapuštění byly co nejblíže u skla a nevytahovaly se. První dny, do počátečního zakořenění rostlin, necháváme pařeniště uzavřená a při slunci zastíněná; postřikujeme vlažnou vodou. Jakmile při vyklopení hrnku na ruku uvidíme bílé kořínky při obvodu hrnku, začneme pozvolna větrat.
Po prvé přesazujeme bramboříky ihned, jakmile při zkušebním vyklopení několika hrnků zjistíme silnější obtočení kolem obvodu bílými, nezmechovatěnými kořínky (tj. nerozvětvenými). Vysazujeme do hrnků průměru 10 cm a do směsi stejné jako při vsazování, jen s tím rozdílem, že přidáváme celý díl kompostované rašeliny. Kořenový balíček při tomto přesazování nepoškozujeme, nýbrž jen při vrchu a u spodu trochu zkypříme kolíčkem a vsazujeme opět tak, aby hlízka byla mělce pod zemí. Hrnky zapouštíme jen asi ze 2/3 do země, blízko skla, aby se částečně vyhřívaly již sluncem, v poloteplém pařeništi. Ošetřování je běžné jako po nahrnkování.
Po druhé, po případě ještě i po třetí (chceme-li docílit zvlášť velké rostliny, i po čtvrté) přesazujeme obdobně jako po prvé, vždy do hrnků asi o 2 cm většího průměru. Zemina je stejného složení Jako při prvním přesazování, pouze s tím rozdílem, že přidáváme ještě 1 díl staré drnovky, a tím se stává poněkud těžší. Těsně po přesázení jsou rostliny velmi choulostivé vůči silnějšímu mokru; proto se doporučuje dobře zavlažit semenáčky těsně před přesázením a potom první dny více jen rosit a méně zalévat.
Stínování a větrání je u kultury Cyclamen velmi zodpovědným úkolem a musí být prováděno vždy včas a přesně podle venkovní teploty, slunečního záření, síly a směru větrů a vlhkosti vzdušné. Má být u větších kultur svěřeno jen jednomu člověku, který koná tuto povinnost se zvláštní pozorností a citem. Všeobecně stínujeme kultury bramboříků v měsících letních od 9 do 16 hodiny, kdežto na jaře v dubnu – květnu a na podzim v září – říjnu stínujeme jen v hodinách poledních, obvykle od 11 do 14 – 15 hodin podle vnější teploty. Přehnané, příliš silné stínování má za následek, že rostliny jsou vytáhlé a málo otužilé, kdežto rostliny řádně, ale neškodně osvětlené jsou nižší, kompaktnější a zdravější. S větráním zpravidla začneme, když teplota vnějšího ovzduší vystoupí na 15 °C nebo výše. Větráme vždy po směru větru, neboť průvan bramboříky nesnášejí. Největší opatrnosti je třeba při větrání v obdobích po přesázení, kdy teplota nesmí mnoho stoupat nad uvedený normál (15 °C) a rostliny také nesmějí mít velkou výměnu vzduchu. V takových případech srážíme vnitřní teplotu častějším rosením a silnějším stínováním. Když po mírném zakořenění nastanou teplejší noci, větráme na malý vzduch i přes noc, a dostaví-li se horké letní dny, větráme i přes noc na plný vzduch. Koncem srpna stavíme vyspělé rostliny na dno polovybraného pařeniště, sundáváme na noc okna, aby se rostliny nočním orosením osvěžovaly a otužovaly. Koncem října nebo až po vyklizení chryzantém začátkem listopadu přenášíme rostliny do poloteplého skleníku, kde postupně od prosince do března vykvétají (obr. 121). Zeminy mají být namíchány alespoň 6 měsíců předem, aby se v nich živiny optimálně uvolnily.
Zalévat se má vždy jen podle potřeby, výhradně jen měkkou vodou (nejvyšší přístupná tvrdost do 10 °). Ve tvrdé vápenité vodě se bramboříky nedaří (při tvrdosti vody 20 ° se objevují nepěkné skvrny na listech).
K pěstování z hlíz druhým rokem používáme jen hlíz z nejvyspělejších rostlin a ty kultivujeme dále podle toho, kdy chceme, aby vykvétaly. Pro květ vánoční nenecháme odkvetlé rostliny vůbec zatáhnout, nýbrž je dále zaléváme a umístíme na hodně světlé místo. V červenci obyčejně začnou tvořit nové listy a tu je za přísného šetření kořenového systému přesadíme do větších hrnků do směsi zemin jako při druhém přesazování mladých semenáčů, ale s přídavkem rohové moučky k podpoření vývinu květů, které tyto dvouleté rostliny nasazují k vánocům ve velikém množství. Po přesazení se pěstují s ostatními mladými bramboříky při stejném ošetření.
Chceme-li, aby nám dvouleté bramboříky vykvétaly až k jaru, necháme vybrané neprodané rostliny nebo sazenice po odkvětu nebo sklizni semene úplně zatáhnout a umístíme je v suchu. V červenci postavíme zatažené hlízy s hrnky těsně vedle sebe do studeného pařeniště bez oken a přikryjeme je souvislou vrstvou vlhké rašeliny, kterou často zavlažujeme. Asi po 3 – 4 týdnech počnou prorůstat z hlíz nové listy a tvoří se i nové kořeny. V tomto stadiu je opatrně přesázíme do větších hrnků a pěstujeme dále s ostatní mladší kulturou. Starší rostliny nevytvářejí tak hezké trsy jako jednoleté, a proto se pěstují hlavně na řez květů.
Druhy a odrůdy. Původním druhem, z něhož byly vyšlechtěny dnešní velkokvěté hrnkové bramboříky, je Cyclamen persicum MILL., domácí ve východním Středomoří a v Malé Asii. Dnešní velkokvěté variety byly získány křížením i s jinými druhy a jsou vedeny pod jménem C. persicum var. grandiflorum hort. (obr. 122) a jsou pěstovány v bílé a červené barvě v mnoha odstínech; podle rozmanitých tvarů a květů se dělí do několika skupin: na třepenité (C. persicum var. grandiflorum f. fimbriatum hort.) s okrajem korunních plátků jemně třepenitým, skupinu forem s korunními plátky nádherně zkadeřavěle prohýbanými (C. persicum var. grandiflorum f. crispum hort.), tvořícími skupinu „Rokoko“, dále na skupinu s květy plnými (C. persicum var. grandiflorum f. flore pleno hort.) a konečně na skupinu s bílými, červeně žíhanými květy (C. persicum var. grandiflorum f. striatum hort.), zvanou „Harlekýn“.
Z chorob a škůdců trpí kultury bramboříků nejvíce puchýřnatkou (Thrips) a mšicí listovou, které vyhubíme nejlépe vykuřováním nikotinem pravidelně každé 3 týdny nebo dnes nejúčinněji Parathionem (0,01 až 0,02 % roztokem). Při hnědnutí kořenů, jehož původcem je Thielavia basicola, je nejlépe zalít kultury roztokem Chinosolu (2 g na 1 l vody). Někdy natropí škody i housenky můry osenní, které vyžírají v noci okrouhlé otvory v listech a schovávají se přes den v půdě, v blízkosti místa posledního požerku; zde se také mohou sbírat. Larvy lalokonosce vyžírají kořeny těsně pod hlízou a rostlina náhle vadne. Nejlepší ochranou je sběr larev a jejich okamžité zničení. Kromě toho jsou kultury bramboříků poškozovány i některými chorobami fysiologickými. Hniloba kořenů je vyvolávána poraněním, přílišnou zálivkou nebo nadbytkem dusíku. Rozkvět pod listem je způsoben příliš nízkou teplotou.