Keříček s drobounce čárkovitými lístečky, bohatě obalený květy tvaru válcovitého, kulovitého, džbánkovitého nebo široce válcovitého, se pěstuje k podzimnímu a zimnímu vykvétání (podle jednotlivých druhů, jichž existuje velké množství). Jsou domovem v jižní Africe (asi v 670 druzích a odrůdách). Skleníkové druhy patří k významným tržním kulturám, jimiž se zabývají hlavně speciální závody, mající k zálivce hojnost měkké vody a vřesové zeminy v nedalekém přírodním výskytu. Milují hodně světla, čerstvého vzduchu, hojnou zálivku měkkou vodou a lehkou, mírně kyselou zeminu, převážně vřesovitou.
Vřes se množí jedině řízky, a to buď v lednu, nebo po druhé v srpnu. Řízky bereme jen z vybraných nejlepších matek, které asi v polovině prosince přeneseme do teplého skleníku a sestřižením je zmladíme. Když asi po 3 – 4 týdnech obrašily množstvím mladých výhonků o délce asi 4 – 6 cm, použijeme jich k řízkování. Na řízcích asi 3 cm dlouhých odrhneme vespod lístečky a pícháme je na 2 x 2 cm do speciálně upravených truhlíčků asi 10 cm vysokých. Na dno rozprostřeme vrstvu drobného koksu nebo hrubého písku, na ni upravíme asi 3 cm silnou vrstvu rašeliny s pískem v poměru 1 : 2 a na urovnaný povrch teprve dáme asi 1 cm silnou vrstvičku čistého jemného písku. Tato náplň smí sahat jen do poloviny, nejvýše do dvou třetin truhlíčku, aby se po napíchání řízky mohly přikrýt tabulemi skla. Napíchané truhlíčky postavíme na teplý množárenský záhon (16 – 18 °C) a ještě je překryjeme okny. Za slunečna je podle potřeby rosíme a stínujeme, na noc skla s truhlíků sundáváme a tabule pečlivě otíráme.
Asi za 21 až 25 dní řízky zpravidla zakořeňují; pak je, několik dní po sundání skel otužíme a vsazujeme do malých hrnků (průměru jen 3 – 4 cm) anebo do volné půdy ve zvlášť připraveném, nejlépe vytápěném pařeništi. Na dno pařeniště – na výhřevný substrát – dáme nejdříve asi 6 – 8cm vrstvu písku a na ten teprve asi 7 – 8cm vrstvu směsi stejného dílu vřesovky a písku s poloviční příměsí rašeliny a slatinky. Nemáme-li vytápěné pařeniště, je lépe zakořenělé řízky vysázet do hrnků (průměr 3 cm) a umístit je na teplém světlém stolovém záhoně ve skleníku.
Asi po 2 měsících, po dvojím sestřižení, je vysazujeme (začátkem dubna) do poloteplého pařeniště asi na 8 x 8 cm. Po prvé sestřihujeme řízkovance, když dorostly výšky asi 6 cm, na polovinu. Po druhé je sestřihujeme, když přirostly další 3 – 4 cm, a to opět o polovinu přírůstku, aby odspodu zkošatěly a později svými výhonky překrývaly hrnek. Do zakořenění necháme na kultuře okna, později, od konce května, je necháme bez oken, jen s lehkou stříškou z laťových stínovek. Postřikováním cest udržujeme stále vlhké ovzduší, zaléváme a přihnojujeme během léta opatrně. V září rostliny nahrnkujeme do 8 – 9cm hrnků a přeneseme je do studených, světlých, vzdušných, nižších skleníků k přezimování. Při hrnkování rozřezáváme nožem příčně mezi rostlinami kořenové balíčky, aby se daly rostliny snadno vybírat a vpravovat po mírném odrolení kořenového balíčku do hrnků.
Rostliny z množení srpnového přezimujeme v řízkových truhlíčcích a teprve z jara je vsazujeme do hrnků průměru 7 – 8 cm a umisťujeme k zesílení do poloteplého pařeniště. Chceme-li z nich získat do podzimu prodejné slabší rostliny, přesadíme je v květnu do hrnků průměru 10 – 12 cm a po zakořenění je začátkem června zapustíme pevně na písčité venkovní záhony, kde se hojně postřikují, tekutě přihnojují a do konce července až začátku srpna se přírůstky zastřihují. Asi 3 měsíce před žádoucí dobou vykvétání musíme ustat se zaštipováním os, aby se na konečných přírůstcích mohly vyvinout květní poupata a květy. Druhy kvetoucí v dubnu, k velikonocům, sestřihujeme od října do začátku ledna. Nejcennější tržní rostliny jsou dvouleté a tříleté, kdežto jednoleté jsou slabé. Ve druhém roce po přezimování přesadíme rostliny do hrnků průměru 12 – 14 cm, asi v březnu je umístíme v pařeništi a odtud je koncem května zapouštíme znovu na venkovní záhony; koncem září je s nasazenými poupaty přenášíme k vykvétání do temperovaného skleníku. Zemina je nejlepší složená ze 2 dílů vřesovky, 2 dílů slatinky, 1 dílu rašeliny a 1 dílu jemného písku s přídavkem 1 – 2 kg rohové moučky na 1 m3 půdy. Během vegetace přihnojujeme do počátku července zředěnou močůvkou nebo síranem amonným, od srpna jen hnojivy fosforečnými a draselnými.
Hlavní druhy pěstované pod sklem podle doby kvetení, barvy květů a výšky: E. gracilis SALISB., asi 25 – 45 cm vysoká, patří k nejrozšířenějším druhům; kvete červenobíle v únoru – březnu E. gracilis var. autumnalis RGL. (obr. 130) kvete na podzim; je nápadná chloupkatými, tříhrannými lístky a baňkovitě oválnými kvítky. E. blanda ANDR. kvete od léta do prosince; květy jsou světle červené, shloučené u konců větévek, lístky velmi měkké. Dobře se množí v srpnu. E. hamalis hort. kvete od prosince do března; je nízká (20 – 30 cm), s trubkovitými, na konci mírně zvonovitými, růžově červenými květy. E. cylindrica ANDR. kvete od konce dubna do června karmínově červenými trubkovitými květy; dorůstá až přes 80 cm výšky. E. cupressina BLDF. patří pro svůj kompaktní jehlancovitý vzrůst mezi nejlepší druhy; růžově červené kvítky rozkvétají v březnu – dubnu. E. cavendishii hort. s čistě žlutými květy vykvétá v zimě; je nižší. E. persoluta var. alba L. Má malé bílé květy v dubnu – květnu.
Choroby. Zdar v pěstování ohrožují někdy padlí vřesové a rez vřesová. Padlí vřesové (Oidium ericinum) tvoří bělavé povlaky na listech a osách, lístky zhnědnou a opadávají. Postřikujeme sirnatými přípravky třikrát až čtyřikrát během léta, naposled koncem července, aby kvetoucí rostliny neměly bělavý list od postřiku, který na nich dlouho lpí. Rez vřesová (Uredo ericae) způsobuje na listech, hlavně u E. hamalis a E. gracilis, oranžové skvrnky, po nichž listy opadávají. Nejlépe působí postřik měďnatovápennou jíchou.
Odumírání rostlin během kultury bývá způsobeno spíše nepříznivými fysiologickými vlivy, zvláště nedostatkem vzduchu při silném slunci, přelitím rostlin, nevhodným složením půdy, vápenitou vodou apod.