Bohatý rod, rozšířený asi v šedesáti druzích ve střední a jižní Africe. Pěstuje se jen v menší míře pro pěkné okoličnaté květenství na konci silného stvolu, který vyhání ze středu růžicovitých nebo dvouřadých listů. Morfologicky je dělíme na druhy cibulovité (H. katherinae BAK., H. cinnabarinus DCNE., H. puniceus L. apod.) a na druhy oddenkovité [H. albifos JACQ. (obr. 86) a H. coccineus L.].
Množí se hlavně semenem, z něhož získáváme brzy silné rostliny, a pěstujeme je podobně jako Hippeastrum. V malém se množí pacibulkami, které odnímáme od matečních rostlin při přesazování.
Pěstování se liší podle druhů a jejich původu. Tropické druhy ze střední Afriky vyžadují skleníky teplé, půdu lehkou, humosní (bez morovky) a větší nádoby. Prodělávají většinou úplný vegetační klid. Druhy jihoafrické nebo subtropické a mírné snášejí skleníky poloteplé, většinou nezatahují úplně, tj. podržují stále zelený list a při částečném vegetačním klidu se zálivka jen omezí. Zeminu vyžadují o něco těžší, tj. složenou z listovky, drnovky a písku.
Přesazují se jen jednou ročně, na konci vegetačního klidu. Po zakořenění je tekutě přihnojujeme zředěným kravincem až do násady květů, po odkvětu se pak zálivka zmirňuje (u H. lindenii a H. katherinae) a u druhů plně zatahujících, jakmile začnou žloutnout listy, přestáváme zalévat úplně (u H. cinnabarinus).
Vykvétají většinou v létě, avšak přesunutím vegetačního klidu se dá kvetení oddálit na dobu podzimní nebo zimní, kdy mají květy větší cenu k řezu i k prodeji a k dekoraci v nádobách.
Z druhů se nejvíce pěstuje H. katherinae BAK., vynikající rumělkově červeným květenstvím v průměru až 25 cm – normálně v červnu až červenci.