Velmi rozšířená lidová tržní květina, která se v přírodě vyskytuje více než v 500 druzích, domácích hlavně v mírném pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Ve sklenících pěstujeme jen několik význačnějších druhů, většina ostatních se pěstuje převážně jako trvalky ve volné půdě. Jako hrnkové rostliny pěstujeme hlavně P. obconica HANCE, P. malaccoides FRANCH., P. chinensis hort. a P. kewensis hort.
P. obconica HANCE. Původní druh měl silně chloupkaté listy i řapíky, jež při doteku způsobovaly citlivým lidem záněty kůže. Tato vlastnost byla křížením u fy. Arends ve Francii značně omezena a byly vyšlechtěny velkokvěté variety a formy skoro ve všech barvách včetně modré (mimo žlutou). Později značně dále prošlechtila dosavadní Arendsovy výpěstky hlavně firma Benary v Německu.
Dnes pěstujeme jen velkokvěté odrůdy, vedené jako P. obconica var. grandiflora s větším a bohatým květenstvím, P. obconica var. gigantea se zvláště velikými květy, P. obconica var. gigantea f. fimbriata s květy třepenitými, P. obconica var. oculata s květy velkými, dvojbarevnými aj.
P. obconica je v pěstění celkem nenáročná. Množí se výhradně výsevem od ledna do března (výjimečně i do dubna), a to podle potřeby kvetení. Vysévá se nejlépe do čistých misek, do staré kompostní zeminy s pískem nebo do směsi: ½ stará listovka, ¼ rašelinná drť, ¼ písek. Velmi jemné semeno nezasypáváme, ani po výsevu nepostřikujeme, nýbrž ho vytřásáme ze sáčků na zeminu předem silně provlhčenou. Po vysetí misky přikryjeme tabulí skla a zastíníme papírem.
Oseté misky umístíme do poloteplého skleníku o teplotě 10 – 12 °C. Ve druhém týdnu zvyšujeme teplotu až na 15 °C, při níž klíčí semena asi za 2 až 3 týdny. Po vzklíčení ihned odstraňujeme papír a po dalších 3 dnech odstraňujeme i tabulky skla, aby k semenáčkům měl volný přístup vzduch. Když semenáčky počnou vyvinovat třetí lístek, přepichujeme je do truhlíčků do stejné směsi zemin jako při výsevu, na vzdálenost asi 3 x 3 cm a umisťujeme je při teplotě 12 – 15 °C blízko skla, nejlépe na visutých poličkách. Zde je ošetřujeme tak, aby byly stejnoměrně středně vlhké, čisté a kypré. Kypříme kolíčkem mělce mezi řádky a současně při tom vybíráme plevelné rostliny. Jakmile vyvinuly semenáčky 5 – 6 lístků, vysadíme je asi na 10 x 10 cm do volné půdy v poloteplém pařeništi založeném z hovězího hnoje nebo z listu. Semenáčky vysázené do pařeniště z koňského hnoje trpí vždy chlorosou (žloutenkou) a celá kultura více nebo méně živoří. V pařeništi udržujeme výsadbou až do počátečního zakořenění uzavřeně a ve stínu, potom postupně podle teploty vnějšího ovzduší větráme a otužujeme.
Semenáče v pařeništi hákujeme ihned, jakmile si vzájemně překážejí v růstu, a to do hrnků průměru 8 – 9 cm. Na dno dáváme vždy dobrou pískovou drenáž a do země přidáváme více drnovky nebo dobré země záhonové než při sázení předešlém. Hrnky zapouštíme po okraj do pařeniště a znovu rozlišíme ošetření počáteční do zakořenění a pozdější po zakořenění.
Přesazování do hrnků průměru 12 cm – jako poslední – provedeme asi za 4 – 5 týdnů po nahrnkování. Zeminy použijeme stejného složení, přidáme pouze k bohatému založení květenství trochu kostní nebo rohové moučky. Všechny nasazené květní stopky při tomto přesazování vytrhneme, aby se rostlina předčasným a nežádoucím vykvétáním zbytečně nevysilovala. Hrnky nyní nezapouštíme po okraj do pařeniště, nýbrž je jen mírně vtlačujeme asi 1/3 do země, aby se slunečním teplem lépe vyhřívaly a aby rostliny rychleji zakořeňovaly. Semenáčky můžeme ovšem také pěstovat ve volné půdě až do konce srpna s postupným rozsazováním na větší vzdálenost, a teprve když plně vyspěly, hákujeme je přímo do hrnků průměru 12 cm. Nahrnkované kultury, stejně jako přesazované, necháme ještě k zakořenění v pařeništi, kde zůstanou až do podzimu, do uvolnění místa ve sklenících po chryzantémách.
Přezimování semenáčků v pařeništích bývá nutné tam, kde nemáme dostatek místa ve studených sklenících, a u části kultury, kterou chceme mít v květu pro tržní účely až na březen – duben nebo k svátku matek. V hlubokém pařeništi, vyhloubeném na 80 cm, rozestavíme rostliny v listopadu, když začínají silnější přímrazky, na urovnané dno, chodníky obložíme listem a později na to ještě čerstvým slamnatým hnojem a přikrýváme okny, rohožemi a prkny. Za bezmrazého počasí pařeniště denně odkrýváme a mírně větráme, při delších mrazových obdobích jen podle možnosti v poledních hodinách občas provětráme a za mírnější teploty rostliny několikrát za zimu přečistíme. V období nejkrutějších mrazů chráníme pařeniště proti promrznutí ještě celkovým překrytím vrstvou suchého listí a slamnatého hnoje. Tento pokryv se odstraní, jakmile nebezpečí promrzání do hloubky pomine. Rostliny pěstované v pařeništi po celé léto ve volné půdě se k přezimování v pařeništích nehodí, protože nejsou řádně prokořenělé a trpí zde silně žloutenkou i zahníváním. Do skleníku si přenášíme za příznivého počasí vždy jen tu část rostlin, kterou potřebujeme k nakvétání, ostatní rostliny zde zůstávají až do konce února nebo i března. Tyto plně přezimované rostliny k velikonocům nebo k svátku matek nejbohatěji kvetou (obr. 123).
Přihnojovat P. obconica se doporučuje teprve až při narychlování do květu, po přezimování, a to nejlépe směsí rozmočené rohové moučky po třínedělním prokvašení. Rostliny dostanou tmavě zelené listy a bohatě kvetou. Jinak rostliny přezimující ve studeném skleníku i v pařeništi zaléváme velmi opatrně, aby nevyschly a netrpěly suchem a chráníme je hlavně proti škůdcům a chorobám, jichž má větší počet než jiné květiny.
Z chorob jsou nejdůležitější chlorosa čili žloutenka, která vzniká po použití mladých, nevyzrálých zemin nebo kyselých zemin humusovitých i rašeliny, nebo jsou-li rostliny málo stínovány. Dále je to vadnutí a odumírání rostlin, které bývá způsobeno zakysnutím půdy, a to hlavně přelitím při hnojení nebo při zálivce. Z živočišných škůdců nejvíce škodí háďátka (Aphelenchus olesistus a Heterodora), žijící na kořenech, jež zduřují, hnědou a odumírají. Pro zjištění je nejlépe napadené rostliny ihned vyřadit a spálit, aby se zabránilo dalšímu šíření. Mšice listové sají na rubu listů, listy žloutnou a rostliny jsou často neprodejné. Nejlepším ochranným i obranným prostředkem je vykuřování skleníků nikotinovými vykuřovacími páskami nebo Parathionem. Housenky můry osenní překusují v noci na basi listy a vtahují je částečně do země, kde jsou přes den ukryty. Nejlépe působí postřik arsenovými přípravky naspodu rostlin nebo sbírání housenek na napadených rostlinách.
P. malacoides FRANCH. má jemnější stavbu listu i květenství, jež etážovitě prorůstá a vyniká příjemnou vůní a rychlejším vývojem než P. obconica. Je domácí v Číně a pilným prošlechťováním firmou Vilmorin ve Francii, šlechtiteli německými a českými (Horňák, Černý) získala také více krásných forem, hlavně v barvě karmínově červené, růžové a bílé (obr. 124). Kultura P. malacoides se liší od P. obconica hlavně tím, že se později vysévá, tj. až v dubnu – květnu nebo také v červnu – srpnu, pěstuje se v menších hrnkách a v lehčí písčitější zemině.
Po vyklíčení pozdnějších výsevů, jež se lépe osvědčily, brzy přepichujeme do truhlíčků jako u P. obconica; když zde semenáčky urostou, hákujeme je přímo do hrnků průměru 8 cm, do písčité zeminy. Po zapuštění do studeného pařeniště – jakmile rostliny zakořenily – hojně větráme a udržujeme chladněji. Zde zůstávají až do konce října, načež je přemístíme do temperovaného skleníku teploty 8 – 10 °C, neboť při vyšší teplotě byly rostliny řídké, vytáhlé a bledé. Z časnějších výsevů vykvétají rostliny již k vánocům, z pozdějších od ledna do dubna. Celková doba vývoje trvá asi 6 měsíců. Pro jarní kvetení přezimují rostliny nejlépe při 5 – 6 °C, snesou bez újmy i mírnější mrazík. P. malacoides je po P. obconica v kultuře nejrozšířenější a nejoblíbenější, zvláště k vyplňování květinových váz, košů a na stoly restauračních místností, plesových hal apod.
P. chinensis hort. (syn. P. sinensis LINDL.) se od P. obconica liší hlavně hluboce stříhaným a hustě plstnatým listem, krátkými a silnými květními stvoly, kratší dobou vývoje (tj. 8 – 9 měsíců) a snášením humusovitých zemin s vyšší kyselostí. Je domácí v Číně a pěstuje se jako hrnková květina nejdéle ze všech primulí. Byla také hojně prošlechtěna a pěstuje se dnes ve všech barvách mimo žluté, s květy jednoduchými i plnými, jež jsou zvláště pozoruhodné. Z cenných variet vynikají skupiny P. chinensis var. coerulea hort. s květy čistě modrými, P. chin. var. magnifica alba hort. s květy bílými, zvláště velikými, P. chin. var. stehlata hort. s korunními plátky hluboce stříhanými, P. chin. var. sedina hort. s květy lososově červenými aj.
Vyséváme v březnu až dubnu do písčité starší listovky. Klíčí za 1 – 2 týdny, brzy se přepichuje do truhlíčků na 3 x 4 cm. Jakmile si počnou semenáčky v růstu překážet, hákují se ihned do hrnků průměru 8 cm a zapouštějí se do poloteplého pařeniště. Asi v červenci se mohou přesadit ještě do hrnků průměru 10 až 12 cm, v nichž vykvétají, kdežto slabší rostliny ponecháme v menších hrnkách. Sázíme je do směsi 1 dílu staré listovky, 1 dílu staré pařeništní zeminy, 1 dílu rašeliny a ½ dílu písku. Vsazovat rostliny musíme přesně po kořenový krček, neboť při hlubším vsazení rostliny snadno vyhnívají, při velmi mělkém se zase vyvracejí. Na podzim je přemístíme do poloteplého skleníku o teplotě 10 až 12 °C, kde nejlépe přezimují a chráníme je zde od zakapávání do květů, aby nevyhnívaly. Plně vykvétají obyčejně od ledna do března. Další rok se již neponechávají.
P. kewensis hort. je listem podobná P. auricula a vznikla křížením P. floribunda WALL. a P. verticillata DCSNE. Kvete žlutě i červeně. Množí se výsevem v červnu, přepichuje se jednou jako P. chinensis, po zesílení se také přímo hákuje do hrnků průměru 8 cm a zapouští do studeného pařeniště; může se také přes léto pěstovat ve volné půdě a hrnkovat až koncem srpna nebo začátkem září. V listopadu ji teprve přenášíme do studeného skleníku, kde počne vykvétat od ledna do dubna. Vývoj trvá celkem 8 měsíců. Podobně se někdy pěstuje v hrnkách i P. auricula L. a P. sieboldii MORREN.