Druhy tohoto rodu mají monopodiální vzrůst. Některé tvoří nízký, hustě olistěný kmínek, jiné jsou i značně vysoké, takže je musíme vyvazovat.
Vanda coerulea GRIFL. Tento druh je domovem v monsunové oblasti Himálaje a Burmy ve výšce 1500 – 3000 m n. m. Rostliny mají krátké, štíhlé a hustě olistěné výhony. Listy jsou úzké, kožovité, vstřícně postavené. Květní stvoly jsou vzpřímené a dlouhé, nesou 7 – 15 květů asi 5 cm širokých. Světle modré květy s tmavým mramorováním rozkvétají v září až v prosinci (obr. 113). Na rostlině je neponecháváme déle než deset dní, jinak ji značně vysilují.
Sázíme ji do hlubších hrnků s dobrou drenáží a porosní, silně vláknitou rašelinou. Přesazujeme před rašením. Začátek vegetace poznáme podle tvorby nových špiček kořenů. V době růstu žádá více tepla, vlhko a hodně světla, a proto ji umístíme blízko skla. Při větším osvětlení tvoří více květů. V době klidu ji pěstujeme v temperovaném skleníku s nižší teplotou i vlhkostí a dobře větráme, a to i za sebemenší oblevy v zimě. Velmi dobrý druh k řezu.
Vanda trikolor LDL. pochází z Jávy a je mnohem vyšší než V. coerulea. Listy jsou úzké, až 45 cm dlouhé. Květní stvoly bývají delší a mívají méně květů. Květy jsou stejně velké, vonné, žluté s růžově červeným zbarvením a hnědými skvrnami. Kvete od září do ledna. Doba relativního klidu rostlin se dostavuje před květem.