Nápadné, dužnaté kožovité listy, zakončené ostrým hrotem a po okraji často zoubkovatě ostnité nebo hladké, jsou uspořádané v růžici. Je domovem ve Střední a Jižní Americe, kde je rozšířena asi ve 120 druzích, z nichž některé jsou velmi ozdobné. Pomalu rostou a dožívají se velmi vysokého věku. Vykvétá po mnoha letech na vysokém květním stvolu (až do 8 m výšky) a po odkvětu odumírá, zanechávajíc po sobě jen řadu postranních odnoží, z nichž se množí. Druhy, jež netvoří odnože, se množí semenem. Přes léto je umisťujeme na slunném místě v zahradě, kde vyžadují bohatou zálivku a přihnojování, v zimě pak jen zavlažování nepatrné. Na půdu jsou nenáročné. Nejlépe jim svědčí směs těžší zeminy záhonové, pařeništní a písku.
Z četných druhů se u nás pěstují nejčastěji:
A. americana L. – agave americká, s dlouhými tmavozelenými listy po okraji ostnitě zoubkovatými a zakončenými ostrým hrotem, je velmi otužilá a nenáročná. Má několik cenných variet s pestrými listy, které jsou choulostivější: A. a. var. marginata TREL. s listem žlutě pruhovaným a A. a. var. marginata alba TREL. s listem žlutobíle pruhovaným.
A. victoriae reginae T. MOORE (obr. 69), s listy hranatými, temně zelenými, po okraji hladkými, končícími ostrým silným hrotem, jež bývají podélně často bíle pruhované. Patří mezi nejhezčí skleníkové a pokojové druhy.
A. filifera SALM. DYCK. (obr. 68) má listy úzké, ostře kopinaté, kožovité, zakončené dlouhým rezavým hrotem. Po okrajích celokrajných listů se oddělují charakteristická šedohnědá vlákna.