Zahrnují většinou dřeviny obsahující mléčnice. Rozšířeny jsou asi v 64 rodech s 1100 druhy, hlavně v amerických a indických tropech a subtropech. Listy mají střídavé, jednoduché, květy většinou 4četné (také 2 – 6četné). Plodenství tvoří složitá synkarpia (nažky uzavřené ve zdužnatělé ose nebo zdužnatělém okvětí). Květinářsky je důležitý pouze rod Ficus.
Z velikého množství druhů (asi 1300) tropických a subtropických pěstujeme pro tržní a dekorační účely jen velmi málo. Ve velkém pěstujeme jedině:
F. elastica ROXB. (obr. 73) s nádherně lesklým kožovitým velkým oválným listem, který se pěstuje jako stromkový pro výzdobu moderních bytů, neboť snáší dobře sušší ovzduší i ústřední topení.
Rozmnožuje se osními řízky nebo výsevem importovaných semen. Řízky množíme nejlépe v zimních měsících, do konce března. Bereme je jen ze silných výhonů tak, že nejdříve upravíme řízky vrcholové se 3 – 4 listy a potom rozřežeme zbylé olistěné osy na kousky po 1 listu. Pod listem necháváme čípek asi ½ cm, nad listem 3 – 4 cm. Ihned po odřezání máčíme řízky několik minut ve vlažné vodě, aby se ronící mléčnou šťávou neucpaly cévy, neboť jinak by nemohly nasávat vodu a řízky by zašly. Po odmáčení stáčíme listovou čepel do svitku, přivazujeme ke kolíčku a s ním vysazujeme do 7 – 8cm hrnků do rašeliny s pískem.
Takto vysázené řízky po zavlažení zapouštíme do teplého množárenského záhonu (28 – 30 °C) šikmo, zakryjeme okny, aby se udržovala stálá, hodně vlhká a dusná atmosféra, a za 4 – 6 týdnů zde většina řízků zakoření. Silně zdřevnatělé osy kořené déle. Dobře prokořenělé řízky přesadíme včas do 10cm hrnků do směsi listovky, rašeliny a písku a zapouštíme je do teplého skleníkového nebo pařeništního záhonu. Při správném ošetřování získáme z vrcholových řízků prodejné rostliny již v květnu, řízky listové (očkové) dorostou do podzimu. Na teplých záhonech se doporučuje pokrýt povrch mezi hrnky zetlelým hnojem, který chrání proti vysychání a při zálivce současně přihnojuje. Od července snímáme již s pařenišť okna, aby se rostliny otužily. Jsou-li v pařeništích vysázeny volně, nutno je v polovině července vsadit do hrnků a do zakořenění udržovat pod sklem ve stínu a uzavřeně. Potom je postupně normálně otužujeme. Na zimu je umisťujeme do poloteplého skleníku, méně zaléváme a chráníme před kapáním vody se skla na listy a před živočišnými škůdci, před puklicí a houbou Gloeosporium elasticae.
Importované semeno vyséváme také v zimě na teplé množárně, mladé semenáčky po zesílení vsazujeme do 8cm hrnků a pěstujeme na teplém záhoně stejně jako řízkovance. Zaléváme pouze měkkou vodou. Z ostatních druhů se v menší míře pěstují:
F. stipulata THBG. s droboučkým listem (obr. 74) a tenkými šplhavými osami. Množí se jen osními řízky a vysazuje se do ampulí a na okraje stolových záhonů.
F. radicans ROZB. (syn. F. rostrata LAM.) s listem asi 4 – 5 cm dlouhým, vejčitě zašpičatělým; je pěkně převislý a vhodný na květinové stolky i do pokojů.
F. australis WILLD., podobný F. elastica; má však kratší, menší a měkčí list, roste více keřovitě, je rovněž dosti otužilý a vhodný do pokojů.
F. pandurka HANCE s velkým, opakvejčitým listem po okraji mírně zvlněným; vyžaduje vyšší teplo, jinak se množí jako F. elastica.