Celkem asi 60 druhů, domácích v Africe a ve Východní Indii. Oblíbená pokojová rostlina do moderních bytů k ústřednímu topení, protože miluje sušší ovzduší i půdu. Mečovité nebo provazcovité listy kožovitě tuhé a lesklé mají příčně stříbřité pruhy nebo žlutobílý okraj. Protože kvete vzácně, jen na starých rostlinách, množí se u nás skoro výhradně listovými řízky a dělením oddenkových trsů při přesazování. Vyzrálé listy s typickou kresbou rozřežeme na 5 až 8 cm dlouhé řízky, zapícháme je na množárenský záhon nebo do truhlíčků, kde obyčejně za 4 – 5 týdnů zakoření. Pestrolisté druhy jako S. laurentii řízkujeme tak, že bereme na řízky jen pestré části čepele a zelené odstraňujeme, nebo zelenou plochu vykrojíme obloukovitě vespod řízku tak, aby se na této části nevytvořily kořeny. Jinak se zvrhává úplně nebo částečně na formu zelenolistou. Pestrolisté druhy nesmíme za vegetace přihnojovat, aby se nezvrhly. Během růstu vyžaduje teplotu vyšší, přes zimu stačí místnost poloteplá. Mladé řízkovance pěstujeme v lehčí zemině, tj. ve směsi listovky, drnovky a písku, starší rostliny v těžší, na jaké rostou v domovině. Nejlépe jim prospívá směs provětralé jílovatky a pařeništní zeminy s příměsí sušeného sekaného kravince. Časté zahnívání rostlin v zimě bývá způsobováno zpravidla mokrem (nesmí se mnoho zalévat), silným chladnem nebo přehnojením. Z druhů jsou tržně pěstovány:
S. nilotica hort. (syn. S. fasciata CORNU, S. zeylanica WILLD.) má listy šedostříbřitě pruhované, až 90 cm dlouhé; nemiluje časté přesazování a v zimě nesnáší teplotu pod 10 °C.
S. laurentii WILDEM. (syn. S. zeylanica var. laurentii hort.) se širokým, žlutobíle pruhovaným okrajem listů, je velmi hledaná a žádá vyšší teplotu a osvětlení než S. nilotica (obr. 62).