Petunie je jednou z nejdůležitějších letniček a vy semenářství je ji možno nazvat kulturou velmi speciální a obtížnou. V podstatě jako letničku můžeme pěstovat pouze drobnokvěté petunie, shrnuté pod názvem Petunia hybrida, popřípadě také sem náležející podskupinu P. h. var. compacta f. nana. Velkokvěté petunie, označené názvem Petunia hybrida grandiflora hort., Petunia hybrida grandiflora pendula hort., Petunia hybrida grandiflora fimbriata hort. a Petunia hybrida grandiflora superbissima hort., musíme pěstovat jako rostliny hrnkové.
Při pěstování semen drobnokvětých petunií postupujeme jako u jiných letniček. Správně předpěstovanou sadbu vysadíme na záhony, kde pak při dostatečné péči dobře vykvétající bez umělého opylování dosti bohatou násadou semene. Déle trvající deštivé počasí může sklizeň poškodit, a proto je jistější za takového počasí záhony zakrýt vysoko položenými okny. Okna se kladou na jednoduchou dřevěnou konstrukci.
Velkokvěté a plnokvěté petunie jsou naproti tomu vždy pěstovány v hrnkách na stupňovitých policích. Vyséváme pokud možno brzy, pak přepichujeme do truhlíčků a po přesazení do malých hrnků je pěstujeme až do konce května v poloteplém pařeništi. Koncem května je přesazujeme do 14 – 16cm hrnků do velmi živné zeminy. Ihned po přesazení vynášíme rostliny na stupňovité police. Během růstu vyžadují pečlivou a opatrnou zálivku a občasné kypření povrchu hrnků. Důležitou prací je dobré vyvazování. Vyvázené rostliny můžeme slabě přihnojit, abychom povzbudili drobý růst.
Jakmile se květy plně rozvinuly, přichází nejdůležitější práce, totiž umělé opylení. Zde je potřeba svědomitých a trpělivých pracovníků, kteří budou den co den trpělivě přenášet pyl na bliznu dozrávajících květů. Používáme zásadně pylu z jiné rostliny. Rostliny, z nichž budeme odebírat pyl, dobře vybereme, abychom využili jejich dobrých vlastností. Používat pylu z téže rostliny je nesprávné. Je samozřejmé, že se musí dbát velké opatrnosti, aby nebylo použito pylu z jiné odrůdy.
Při získávání plně kvetoucích petunií je umělé sprašování bezpodmínečně nutné a jako opylovače použijeme plně kvetoucích rostlin. Pyl z těchto plně kvetoucích rostlin přenášíme na stejnou odrůdu jednoduše kvetoucích, které pak přinesou semeno. Obě skupiny rostlin – stejné odrůdy jednoduše a plně kvetoucích – stavíme na policích těsně vedle sebe, často ve stejném počtu, aby zbytečně nedocházelo k záměnám. Opylené květy označujeme navázáním kousku lýka nebo bavlnky. Přes všechnu opatrnost nebývá výsledek v potomstvu vždy 100 %.
Chceme-li pracovat zvlášť pečlivě a zabránit samosprávní, které je v některých případech dobře možné, provedeme v časných ranních hodinách kastraci samičích květů a pak v odpoledních hodinách tyto květy uměle opylíme. Při opylování použijeme buď velmi jemného, vlasového štětečku, anebo celých květů. Štětečkem opylíme více květů, aniž opylovače poškodíme. Máme-li však dostatek květů, z kterých budeme brát pyl, pak zejména u plnokvětých opatrně odstraníme plátky korunní a necháme květy chvíli na slunci, čímž se pyl uvolní. Takto získaný pyl musí být rychle zužitkován. Nejvhodnější doba k opylení je mezi 10. a 15. hod. Opylujeme v průběhu celého léta až do doby, kdy ještě předpokládáme, že semeno dozraje. Zpravidla můžeme opylovat až do 15. září.
Semeno dozrává postupně, proto je potřeba častěji sbírat. Při odtrhávání tobolek je zapotřebí určité zručnosti, protože snadno při doteku praskají. Sklizené semeno dosoušíme a s největší opatrností čistíme, protože je velmi jemné. Semeno je velmi drobné, a proto je skladujeme ve zvlášť dobře vypracovaných lepenkových válcích.