Stínění rostlin je jedním z velmi důležitých agrotechnických opatření pro regulaci teploty a zabránění příliš intensivního slunečního ozáření, a to jak skleníků a pařenišť, tak někdy i rostlin pěstovaných na volné půdě. V běžné praxi se stíní prkny, latěmi, rákosovými a laťovými stínovkami, jutovými stínovkami nebo nátěry.
Stínovky mají rozptýlit uvnitř pěstebních prostorů sluneční světlo tak, aby nebylo ostrých hranic mezi světly a stíny. Nejlepší jsou stínovky rákosové a jutové. Prkna pro stínění mají být stejně široká, nejlépe asi 20 cm, a stejně dlouhá, nepříliš silná (stačí 10 – 12 mm). Prkna vrhají ostrý stín a dosti trpí povětrnostními vlivy (kroutí se). Při stínění dlouhými prkny je třeba určité zručnosti. Lépe je použít stínovek laťových, u nichž tenké laťky jsou uzavřeny v rámu.
Svinovací rákosové stínovky a stínovky ze slabých latěk se dají svinovat a umožňují dokonalé zastínění, které je možno přizpůsobit slunečnímu svitu. Jsou lehké a dobře uskladnitelné, vyžadují však dobrou údržbu; jejich rolování je řetízkové. Na stínění skleníků jsou nejlepší svinovací stínovky dřevěné. Někdy používáme stínovek jutových, které stíní velmi dobře. Různé nátěry na sklo, na příklad vápenné nebo jílové mléko, mají tu nevýhodu, že stíní trvale a zabraňují ráno a večer přístupu slunečního světla. Při delším podmračném počasí se mají smývat.