Spolu s pelargonií patří mezi nejpopulárnější květiny venkovských oken; v tržních kulturách se dnes pěstuje již v menší míře než dříve. Patří mezi stále zelené, po celé léto bohatě kvetoucí keře s nápadnými suknicovitými nebo trubkovitými květy, u nichž bývají výrazně zbarveny nejen plátky korunní, ale i kališní, a to někdy stejně, někdy odlišně. Z velkého množství druhů, domácích vesměs v Jižní a Střední Americe, se dnes pěstují v tržních kulturách hlavně plnokvěté pestrobarevné hybridy převislé, vhodné pro osazování okenních truhlíčků na pohostinných, převážně východních nebo severních stranách budov. Všeobecně žádají lehčí půdu, střední teplotu, vlhčí ovzduší a stálý mírný polostín nebo rozptýlené světlo.
Rozmnožují se výhradně řízkováním vrcholků os, jež provádíme jako u pelargonií hlavně ve 2 obdobích: především v srpnu, k získání matečných rostlin a pak v lednu až v únoru. Srpnové řízky zakořeňujeme v poloteplém pařeništi v rašelině s pískem, zimní řízky na množárně s teplotou 20 – 22 °C, kde zakořeňují již za 14 – 16 dní. Srpnové řízkovance hrnkujeme do 7cm hrnků do zeminy ze 2 dílů listovky a 1 dílu drnovky s pískem, necháme je do podzimu v pařeništi zakořenit a zesílit, načež je na podzim umístíme k přezimování v poloteplém skleníku blízko skla a udržujeme ve stálém růstu, aby osy nezatvrdly. V lednu a únoru je silněji zaštipujeme, aby zkošatěly, koncem února až začátkem března je přesadíme do větších hrnků průměru asi 10 cm; do zeminy přidáváme trochu rohové moučky a sušeného kravince. V poloteplém pařeništi, kam je umisťujeme do poloviny dubna, vytvoří ke dni letnic krásné, bohatě kvetoucí prodejné rostliny.
Z řízkování zimního, k němuž použijeme odštípaných vrcholků z řízkovanců srpnových, získáme prodejné rostliny o něco později, a to koncem května až v červnu. Při hrnkování a přesazování zeminu kolem kořenů mnoho neutlačujeme, neboť u fuchsií se to neosvědčilo. Nahrnkované zimní řízkovance zaštipujeme asi ve výši 8 cm, aby zkošatěly, brzy nato je přesadíme do 10cm hrnků a zapustíme do poloteplého pařeniště, kde je rosíme, stínujeme a mírně větráme, asi tak jako bramboříky. Nové výhonky stále zaštipujeme na 2 listy. Teprve asi měsíc před žádoucím vykvétáním je necháme volně nasadit na květ bez dalšího zaštipování. Když rostliny prokoření, doporučují se přesadit ještě jednou do hrnků průměru 12 cm. Po zakořenění začneme nakvétající rostliny silným větráním a snížením vlhkosti otužovat, čímž je připravujeme k prodeji.
Semenem se množí fuchsie jen k získání nových hybridů. Vysévá se z jara do misek, do listovky s pískem, semenáčky se asi 2krát přepichují, potom hákují a pěstují dále jako řízkovanci, s nimiž koncem léta již vykvétají.
Pěstění stromkové je dnes velmi řídké a používá se k němu jen bujně rostoucích odrůd, jež vedeme jedním výhonem do výšky žádoucího kmínku, a tam počneme tvarovací zaštipování, aby se vytvořila kulovitá korunka. Z bujných druhů a odrůd se k tomu hodí např. F. corymbiflora RUIZ et PAV., F. hybrida „Arabella“, „Lord Byron“ apod. Slabě rostoucí nebo visuté odrůdy roubujeme na tyto podnože kopulací nebo do rozštěpu a pěstujeme je až do srůstu a otužení v teplém skleníku a později, tj. přes léto, venku.
Ze základních druhů, hlavně F. fulgens MOC. et SE. (obr. 148), F. splendens LUCC., F. boliviana CARR., F. globosa LDL., F. microphylla H. B. K., F. corymbiflora RUIZ. a jiných, vzniklo četným křížením na sta různých forem, jež jsou vedeny vesměs pod základním názvem F. hybrida hort. Ze zmivzdorných jsou důležité F. gracilis LDL. s drobným květem i listem a F. riccartoniana hort.; obě přezimují pod listovou přikrývkou venku. Ze skupin rozdělených podle květů rozeznáváme fuchsie malokvěté a velkokvěté, s květy hroznovitými, dále plnokvěté, jednoduché, převislé a vzpřímené.
Z jednoduchých druhů tržních jsou nejběžnější např. „Deutsche Perle“, červenobílá, „Cuspido“, modročervená, „Lord Byron“, modročervená, aj.; z plnokvětých „Tausendschön“, karmínově růžová, „Sylvia“, bíločervená, „Obergärtner Koch“, velkokvětá růžově červená, „Diamant“, bělorůžová; z hroznovitě kvetoucích „Irmg. Bonstedt“, nízká s květy červenými, „Perle“, růžová s bílým lemem, „Koralle“, rumělkově červená, „A. Sieber“, třešňově červená; z forem převislých „Márinka“, nejkrásnější česká odrůda, karmínově červená (obr. 149).