Půda tvoří substrát (podklad) téměř pro všechny rostliny, které v květinářství pěstujeme. Výjimku tvoří pouze několik málo druhů vodních rostlin a dále rostliny epifytické, kde substrát tvoří jiné organické látky. V květinářství používáme půdy zvláštním způsobem upravené a ošetřované, kterou nazýváme zemina.
Nauka o půdě prošla v poslední době značnými změnami. Dnes se již nedíváme na půdu jako na statické složení větších a menších částic minerálních a organických, nýbrž jako na činný organismus, kde vedle mrtvých součástí je čilý život různých mikroorganismů, drobných živočichů, rostlin a kořenů zelených rostlin. Půda je vlastně soustava hrubších a jemnějších látek anorganických, promíšených hrubšími a jemnějšími látkami organickými a doplněných půdotvornými částečkami ve stavu krystaloidů i koloidů. Jednotlivé částky nepřiléhají těsně k sobě, takže celá soustava je pórovitá a jednotlivé mezerky tvoří souvislou kapilární síť. Půda podléhá mnohým vlivům vnějším a prodělává bohaté změny vnitřní. V kapilárních mezerách je obsažena voda, která rozpustila různé soli, a vzduch, který nedovoluje, aby se půda slehla. Větší mezery, kde by se voda těžko udržela, jsou převážně vyplněny vzduchem. Připravuje-li zahradník zahradnickou zeminu, musí mít stále na paměti, že zemina vzniká nejen prostým promíšením, ale i činností mikroorganismů a kořenů rostlin, které dříve v půdě rostly.
Jednou z nejdůležitějších vlastností půdy je její sorpce. Je to schopnost zadržovat některé látky z roztoků nebo suspensí, které půdou procházejí. Vlastní sorpce půdy je podmíněna adsorpcí fyzikální a absorpcí chemickou. Největší význam při tom mají půdní koloidy, které jsou schopny poutat živné soli z vodního roztoku, což je umožněno jejich velkou povrchovou plochou. Kdyby půda neměla tuto sorpční vlastnost, unikaly by veškeré živiny do půdní spodiny, kde by byly pro rostliny nedosažitelné. Sorpcí biologickou rozumíme poutání živin půdními mikroorganismy. Po rozkladu těchto organismů zůstávají živiny v půdě.
Podle minerálního složení půdy a podle obsahu humusu, vody a vzduchu mění se i půdní reakce, kterou vyjadřujeme stupněm pH. Neutrální reakce je vyjádřena číslem pH 6 – pH 7. Půdy kyselé mají pH 6 – pH 1. Půdy zásadité mají pH 7,5 a více. Běžně pěstované druhy květin vyžadují reakci neutrální.
Většina květin stínomilných a vlhkomilných žádá reakci kyselejší a naopak některé pereny, zvláště suchomilné a světlomilné, žádají půdy s reakcí zásaditou.
Při pěstování květin na záhonech má také velký význam záhřevnost půdy, tj. schopnost přijímat a zadržet teplo. Záhony s půdou záhřevnější rychleji vysychají, avšak rostliny mají dostatek tepla, lépe a rychleji rostou.
Sluneční teplo je sice hlavním, ale ne jediným zdrojem tepla v půdě, neboť teplo vzniká též rozkladem organických látek. V půdách zahradnických je tento zjev nápadnější než v půdách zemědělských, protože v zahradnictví jsou organické látky většinou uměle dodávány a tepla vzniklého jejich rozkladem je využíváno zejména v pařeništích a někdy i ve sklenících.
Záhřevnost půdy je ovlivňována jejím složením a povrchem. Půdy sušší s větším obsahem vápna a písku jsou záhřevnější. Půdy s větším obsahem humusu jsou méně záhřevné. Záhřevnost půdy regulujeme také úpravou povrchu. Při hrůbkování se půda lépe prohřívá než při rovném povrchu. Nastýláním se teplota půdy snižuje, což souvisí se zvýšením vlhkosti v půdě.
Celkový obraz půdy jako vegetačního činitele dokresluje vzdušná a vodní kapacita půdy. Rozumí se tím množství vzduchu nebo vody, které se udrží v půdě za jejího normálního stavu. Toto množství je dáno zejména velikostí a poměrem součástek půdních, strukturou půdy a v menší míře i jejím složením. Na velikosti jednotlivých součástí a na vzájemném poměru závisí, jak velké množství vody a vzduchu se v půdě zadrží. Vzdušná i vodní kapacita se tedy mění u jednotlivých druhů zahradnických zemin a v tom částečně spočívá způsob jejich použití.
Půda jako základní vegetační činitel ovlivňuje v květinářství daleko více a všestranněji růst rostlinstva než v jiných oborech, a proto je třeba jí věnovat stálou pozornost. Její vlastnosti se mění i podle toho, zda je na záhonech, v pařeništi, na skleníkových záhonech nebo v hrnkách.