Pařeniště jsou vyhřívána buď vrstvením organické hmoty do pařeništní jámy, nebo vytápěním. V obou případech spolupůsobí zadržování slunečního tepla. Organická hmota je ukládána do pařeništní jámy, která je u teplého pařeniště 60 – 80 cm a u poloteplého 40 – 60 cm hluboká. Studená pařeniště se mrvou nezakládají a jsou vyhřívána jen slunečním teplem.
Jako záhřevného materiálu se používá nejčastěji chlévské mrvy, a to mrvy koňské nebo hovězí a v malé míře i ovčí. Koňská mrva je nejteplejší, ale výhřevnost brzy ztrácí. Hovězí nevytvoří sice z počátku tolik tepla, ale je trvanlivější, a vyhřívá tudíž stejnoměrněji. Nepoužitelná je mrva prasat, která je studená a mokrá, takže její záhřevná hodnota je nepatrná. Z jiných organických látek se pro poloteplá pařeniště používá zejména listí našich běžných listnatých stromů, čímž vzniká kvalitní zahradnická zemina – listovka. Nevhodné je listí olše, topolu a vrby, protože se pomalu rozkládá a při rozkladu je mazlavé a nehřeje.
Při vlastním zakládání pařenišť je zapotřebí záhřevnou vrstvu stejnoměrně rozložit, po rozložení dobře sešlápnout a pak navrstvit 10 – 15 cm pařeništní zeminy. Bylo-li pařeniště správně založeno, nastává rychlý rozklad, takže během 3 – 4 dnů dostoupí teplota na 50 – 60 i více stupňů Celsia. Krátce nato nastane pokles teploty a posléze se teplota stabilizuje na určité výši podle síly záhřevné vrstvy. Do pařeniště můžeme vysévat nebo vysazovat teprve po stabilizaci teploty a po důkladném vyvětrání.