Význačná květian pro období předvánoční a vánoční. Ačkoliv jsou vlastní květy drobné a nenápadné, vynikají jejich velké podokvětní listeny, které jsou krásně ohnivě červené nebo lososově růžové a nahrazují vlastní květy. List je celokrajný, vejčitě zašpičatělý, lysý, osy i listy jsou prostoupeny mléčnicemi, z nichž při poranění vytéká mléčná šťáva, která se na vzduchu brzy sráží.
Rozmnožujeme výhradně vrcholovými řízky z mladých os v několika prostupných obdobích od poloviny dubna do začátku srpna. Řízky bereme z matečních rostlin, které po odkvětu od ledna do poloviny nebo až do konce března, s osami seřezanými asi 25 cm nad zemí, prodělaly v suchém, teplém a tmavém místě vegetační klid. Během této doby je nesmíme zalévat a musíme je chránit i před zakapáváním (nejlépe překlopením větších hrnků). Jakmile začnou koncem března rašit, přesadíme je po vytřesení kořenových balíčků a částečném zkrácený starých kořenů do nových hrnků do směsi listovky, vřesovky a kompostované rašeliny s pískem a stavíme je na množárnu s teplotou 22 – 25 °C.
Ještě výhodnější je vysadit rostliny přímo do množárenského záhonu s připravenou zeminou hodně šikmo, aby při řízkování nebylo žádného rozdílu mezi řízky svrchu rostliny a zespodu, které při normálním postavení rostliny bývají mnohem slabší. Zde rostliny vlivem postřikování vlažnou vodou a vyšší teploty brzy silně vyraší, a když jim narostly výhonky alespoň 10 – 15 cm dlouhé, počneme je řízkovat. Řízky odřezáváme tak, aby na mladém výhonku zůstaly 2 – 3 listy, v jejichž paždí se vyvinou nové výhonky pro pozdější řízkování. Řízky neřežeme těsně pod očkem, nýbrž čípkem dlouhým asi 3 – 5 mm, protože tak uniká z rostliny méně šťávy a lépe se ujímají. Upravené řízky dáváme ihned na 1 až 2 hodiny do vlažné vody, aby se mléčná šťáva odmáčela a neucpala při zaschnutí cévky, což by způsobilo uschnutí řízků. Řízky po odmáčení vysazujeme přímo do řízkových hrnků do rašeliny s pískem nebo na množárenský záhon s teplotou půdy i ovzduší 20 – 25 °C. Od konce května můžeme množit v teplém pařeništi, založeném na koňském hnoji. Nemají-li řízky větší spodní teplo, alespoň 20 °C, pomalu shazují list, mají nezdravý vzhled a zakořeňuje jen malý počet rostlin a pomalu, ačkoliv v optimálních podmínkách zakořeňují dobře již za 14 – 21 dní. Podle doby rozdělujeme řízkování na první – v druhé polovině dubna, z něhož pěstujeme rostliny na 4 – 6 výhonů, jež dosahují výšky až přes 1 m, na druhé – koncem května, z něhož pěstujeme rostliny po jednom zaštípnutí na dva výhony, a na třetí – koncem června, z něhož pěstujeme rostliny jen na jeden výhon bez zaštipování, který dosahuje výšky až 120 cm. Čtvrté a poslední řízkování provádíme koncem července až začátkem srpna a rostliny pěstujeme na jeden výhon, při čemž dosahují výšky jen asi 30 – 60 cm.
Pěstování v hrnkách. Zakořeněné řízky vysazujeme nejlépe do hrnků, protože v nich lépe rostou a snáze je přemisťujeme. Z dubnového množení je přesazujeme dvakrát, a to poprvé koncem května, do hrnků průměru 10 až 12 cm, do zeminy složené z jednoho dílu staré listovky, jednoho dílu vřesovky a jednoho dílu zkompostované rašeliny s pískem. Po druhé je přesazujeme koncem července nebo začátkem srpna do hrnků průměru 13 – 14 cm a přidáváme k směsi prvního přesazování ještě jeden díl pařeništní zeminy. Z květnového a červnového množení přesazujeme jen jednou, a to koncem července až začátkem srpna do hrnků průměru 11 – 12 cm, a z červencového množení vsazujeme zakořenělé řízky přímo do hrnků průměru 10 cm, již bez dalšího přesazování. K získání plnějších rostlin můžeme též vsazovat do jednoho hrnku průměru 10 až 14 cm 3 – 4 řízky.
Při pěstování rostlin z prvního množení na 4 – 6 výhonů zaštipujeme dvakrát, a to po prvé, když vyrostly osy asi do 20 cm na 2 – 3 dobře vyvinuté listy, a po druhé získané 2 výhony, každý znovu na 2 – 3 vyspělé listy, čímž dosáhneme celkem 4 – 6 os. Z druhého řízkování zaštipujeme jen jednou, na 2 – 3 listy; z pozdějšího množení již nezaštipujeme a vedeme rostliny jen na jeden výhon. Zaštipujeme vždy asi 14 dní před přesazováním a odštípnutých os použijeme dalšímu řízkování. Během růstu až do konce října postřikujeme rostliny třikrát denně vlažnou vodou, a to nejlépe kolem 8 hodiny ranní, po druhé mezi 11. a 12. hodinou a po třetí mezi 14. a 15. hodinou. Od května do září máme hrnky zapuštěny v pařeništi, kde je stínujeme jen v mládí a při zakořeňování, jinak je vystavujeme jako rostliny světlomilné plnému slunci. Všechny náhlé tepelné změny mají na rostliny špatný vliv, neboť jim listy snadno žloutnou a opadávají. Je-li chladné a deštivé léto, je nutno pěstovat rostliny uzavřeněji v teplém pařeništi.
Počátkem září přemisťujeme kulturu do skleníků, kde rostliny stavíme na světlé stolové záhony s rozprostřenou vrstvou máčené rašeliny a udržujeme stálou teplotu 20 – 24 °C. Aby měly rostliny zdravý a silný vzrůst, přihnojujeme je od června až do počátku tvoření barevných listenů, tj. asi do konce října, jednou až dvakrát týdně zředěnou vykvašenou močůvkou, do níž přidáme na 100 litrů (po zředění vodou 1 : 30) asi ½ kg superfosfátu. Asi začátkem listopadu, když se začnou intensivněji zbarvovat vrcholové listeny, snižujeme teplotu postupně, každý týden o dva stupně, až dosáhneme při plném kvetení 12 °C, aby se rostliny a květy otužily. V té době také podle možnosti venkovního počasí zvyšujeme mírně i větrání. K řezu jsou osy vyspělé tehdy, mají-li plně zbarvené listeny a plně otevřené drobné žlutavé kvítky.
Řez a uchování květů. V hrnkách prodáváme zpravidla k dekoraci jen sesazené nízké rostliny z posledního řízkování, kdežto vyšší osy odřezáváme do vazby a k výzdobě stolové. Osy odřezáváme tak, aby na každé matce zbyla část vysoká asi 20 – 25 cm. Odřezané stvoly stavíme ihned do vlažné vody, aby mléčná šťáva nezaschla a neucpala cévky, čímž by květy pak ve studené vodě vadly. I další uchování se má dít v teplejší místnosti a ve vlažné vodě, v níž déle vydrží (i po odmáčení mléčnic) než ve studené.
Pěstování ve volné půdě. Nejlépe se k tomu hodí rostliny z třetího až čtvrtého řízkování, tj. v červnu a červenci, máme-li k dispozici skleník nebo skleník se snímatelnými okny k vytápění, kde od záhonu ke sklu je prostor vysoký nejméně 2 m. Záhony k vysázení zakořenělých řízků si připravíme tak, že dospod dáme vrstvu listí silnou asi 15 cm, na to pak asi 5 – 10 cm silnou vrstvu dobře zetleného hnoje a na něj teprve asi 20cm vrstvu namíchané zeminy. Rostliny sem vysazujeme asi na 30 x 30 cm a pěstujeme je jen na jeden výhon. Dorůstají při správném ošetření zpravidla výšky až přes 1 m a vytvářejí velká květenství k řezu. Přesáhnou-li výšku 1 m, je třeba je vysazovat svislým provázkem k drátu napjatému nad každou řadou.
Nejčastějším živočišným škůdcem bývá červený pavouček, proti němuž bojujeme vykuřováním tabákovým prachem nebo postřikem Parathionem. Z chorob se někdy objeví virus způsobující kroucení a znetvoření listů. Napadené rostliny nutno ihned spálit, protože nemáme dosud žádný obranný prostředek. Žloutnutí a opadávání listů vzniká poklesem teploty pod 15 °C, nebo jsou-li velké výkyvy mezi teplotou denní a teplotou noční, popřípadě také, panuje-li přílišná vlhkost půdní nebo i vzdušná.
Nejoblíbenější jsou variety červené, méně růžové. P. pulcherrima var. praecox hort. f. „Adventstern von Werder“ (obr. 136), je rudá a vyniká raností (vykvétá již od poloviny listopadu, ostatní kvetou až v prosinci). P. pulcherrima var. trebsti hort. má listeny lososově růžové, což je po červených nejoblíbenější barva. P. pulcherrima var. alba hort. má vrcholové listeny čistě bílé, v pěstování je však vzácná. P. pulcherrima var. plenissima hort., se zvlněnými červenými listeny, působí dojmem jako by byla plnokvětá.