Pěstování okrasných rostlin a zahradní umění prodělávalo v době druhé světové války těžkou krizi. Hlavní pozornost se věnovala pěstování produktů nezbytné denní potřeby, při čemž se dokonce často stávalo, že ani těch nebylo dostatek. Skleníky, pařeniště i zahradní plochy ve volné půdě byly zabírány pro pěstování zeleniny, pracovníci byli převáděni do průmyslu a dosavadní konsumenti si mohli namnoze stěží opatřit jen potřeby nutné k uhájení holé existence. Tím klesala samozřejmě nejen spotřeba květin a jejich pěstování, ale co horšího, květinářství bylo postiženo přímo v podstatě, neboť nakonec nebylo možné ani řádně ošetřovat základní sortimenty květin a okrasných dřevin, čímž vzaly za své kdysi bohaté sbírky, nastřádané usilovnou prací a péčí celých generací. Tyto okolnosti vedly pak i ke zmenšení zájmu dorostu o pěstování květin, a tak jsme ztratili i mnoho pracovníků, z nichž mohli být dobří odborníci. Situace byla o to horší, že stejné poměry nastaly i v jiných státech, ba v celé Evropě, a vlivem porušení mezinárodních obchodních styků se sortimenty těžko obnovují. Bohudíky tato doba nedokázala přes všechny obtíže, které vyvolala, zabránit mnohým nadšencům v tom, aby si uchovali lásku ke květinám, a tak vytvořili předpoklady k obnově. Vedle toho, že někde bohaté sortimenty přišly vniveč, jsou u nás objekty, kde byly pečlivě ošetřovány, aby se mohly stát základem nového rozvoje, a kde byly rozšiřovány i o nové výpěstky československého původu.
V prvních poválečných letech bylo nutno se soustředit především na obnovu válkou rozrušeného národního hospodářství; situace našeho květinářství byla ještě ztěžována tehdy hojně rozšířenými a nesprávnými názory, že květiny jsou luxusem a buržoasním přežitkem, bez něhož je lépe se obejít než mu věnovat práci a peníze. Tyto extrémní názory nechtěly přiznat, že květina je součástí kultury národa stejně jako divadlo, hudba a ostatní umělecké výtvory a že právě dělník má na tuto kulturu plné právo. Květina totiž nejen poskytuje požitek estetický, ale přibližuje i přírodu obyvatelům velkoměst a je zejména důležitá pro oživení městské šedi v době zimní, kdy pobyt ve volné přírodě je ztížen. Ne tedy opovrhovat krásou, protože se jí kochaly generace předchozí, ale rozšířit ji tak, aby byla přístupná všem! Můžeme si to již tím spíše dovolit, že zásluhou pracovitosti našeho lidu máme zeleniny a ostatních zahradních produktů dostatek.
Vedle uvedených pohnutek jsou však i jiné okolnosti, pro které se musí věnovat pěstování okrasných rostlin i v socialistické společnosti a zvláště v našem státě velká pozornost. Květinářství je odvětví, v němž se uplatňuje především lidská práce, a to způsobem zvláště pronikavým, takže poskytuje pracovní možnosti velkému počtu rukou i hlav. V neposlední míře napomáhají rozšíření a dalšímu vývoji tohoto oboru u nás i okolnosti rázu mezinárodního. V poválečné době se totiž nejen ukázala možnost nahradit četné výpěstky, které jsme byli dřív nuceni nakupovat v cizině, vlastní produkcí, ale dokonce jsme se přesvědčili, že budeme moci úspěšně konkurovat na zahraničních trzích státům tradičním, ba i těm, které měly až doposud v mnohých artiklech postavení skoro monopolní. Dosažené výsledky tento náš poznatek také plně potvrzují. Mám zde na mysli především pěstování květinových cibulí a hlíz, jejichž jakost (zejména po stránce zdravotní) nebyla v posledních letech plně uspokojující, pěstování rostlin stálezelených – hlavně rododendronů, azalek aj. – které nebyly pro naše klima dost otužilé, a pěstování květinových semen, pro které jsou u nás (až na řídké výjimky) velmi příznivé podmínky půdní a klimatické.
Dosavadní výsledky ukazují, že tato snaha již nese úspěchy, takže nejen zásobujeme vlastní trh, ale o naše zboží je zájem i v cizině, a to nejen ve státech lidově demokratických, nýbrž i v kapitalistických, které k nám toto zboží dříve dovážely.
Pro budoucnost je nutno počítat i se zahraniční konkurencí. Abychom v ní obstáli, musíme dodávat zboží prvotřídní nebo alespoň takové, které by se svojí jakostí a cenou rovnalo výpěstkům zahraničním.
Tento úkol a jeho splnění závisí nejen na dosavadních osvědčených pracovnících, ale i na jejich následovnících, tj. na zahradnickém dorostu. Pro ty, kteří se musí po náležitém praktickém zdokonalení ujmout vedení, tj. pro žáky zemědělských technických škol oboru zahradnického, je určena tato učebnice. Jako každé lidské dílo bude i ona mít své nedostatky, které budou v dalších vydáních postupně odstraňovány.
Učebnice je rozvržena na část všeobecnou a speciální. Ve všeobecné části se pojednává o přirozených podmínkách zdárného pěstování květin, o nutném technickém vybavení květinářských závodů a ekonomických ukazatelích, o zeminách, hnojivech a všeobecně o nejdůležitějších pracích v květinářství. Ve speciální části jsou popisovány způsoby pěstění jednotlivých druhů. Bylo uvažováno o tom, v jakém pořadí tyto druhy sestavit; zda podle doby květenství nebo podle systému botanického, aby výuka navazovala na výuku botaniky. Obojí má svoje přednosti i svoje nevýhody. Nakonec byl zvolen způsob kompromisní a rostliny byly v hlavních skupinách rozděleny na kultury skleníkové a venkovní a mezi skleníkovými na rostliny pěstované pro okrasný list, pro květy a pro okrasné plody, mezi druhy pěstovanými ve volné půdě na letničky, dvouletky a rostliny vytrvalé a uvnitř těchto základních skupin podle systému botanického. Zvláštní kapitoly zaujímají stati o rychlení květin, o květinách cibulovitých a hlíznatých, o šlechtění květin a o květinářském semenářství.
Učitelům, kteří budou této učebnice používat jako pomůcky při vyučování, doporučujeme, aby si svoje přednášky upravili se zřetelem na vegetační období a postup hlavních prací tak, aby se žáci mohli seznámit nejen s vlastním pěstováním, ale i s hlavními druhy a odrůdami pěstovaných květin. Je samozřejmé, že největší pozornost bude věnována rostlinám důležitým pro trh, ale zároveň jsou uváděny i druhy zvlášť zajímavé, třebaže méně známé, neboť obliba květin a jejich odbyt se do určité míry mění módou. Doporučujeme také, aby učitelé soustavně doplňovali přednášky svými poznatky z praxe.