Je to jarní květina hodící se k výsadbě rabátek nebo samostatných skupin do travních ploch. Méně se hodí k řezu a pro květenství celkem souměrné také ne do skupin s jinými květinami. Z poměrně velké cibule vyrůstají mečovité listy a květní stvol 20 – 25 cm vysoký, nesoucí hrozen trubkovitých, na konci rozšířených kvítků v barvách bílé, růžové, červené, modré a žluté. Rozmnožuje se dceřinými cibulkami, které se vytvoří, nařízneme-li cibule. V červnu vyřízneme podpučí cibule nožíkem nebo nařezáváme spodek cibule zdola až k místu, kde je průměr cibule největší, 3 křížovými řezy. Poté ukládáme cibule obráceně na listy a udržujeme je při teplotě 24 – 26 °C a ve tmě. Během léta se vytvoří na místech, kde byly poraněny suknice, mladé cibulky. Na podzim vysazujeme celé cibule i s cibulkami dceřinými normálně na záhony. V červenci vyzvednuté a sklizené cibulky uložíme v suchu až do září a pak je znovu vysazujeme a pěstujeme po 3 roky; teprve tehdy jsou dorostlé a schopné květů.
V poslední době se začíná i s množením hyacintů listovými řízky. V dubnu odřezáváme listy v první vývojové fázi, tj. jakmile dosáhly délky 10 – 15 cm, asi 1 cm pod půdním povrchem. Řeznou plochu zahladíme ostrým nožem a řízky pícháme na množárnu s čistým říčním pískem v horní vrstvě a rašelinou v základě. Při půdní teplotě 20 – 25 °C a teplotě ovzduší 18 °C se snadno vytvoří během 14 dnů kalus a později i malé cibulky, dorůstající ve třech měsících průměru až 2 cm. Títmto způsobem se značně zvětšuje rozmnožovací schopnost hyacintů.
Pro hyacinty je nutno připravit půdu v dobré staré síle. Vysazují se v časném podzimu tak, aby do příchodu mrazů byly zakořenělé.