Lilie jsou většinou vysoké pereny, kvetoucí v letním období a doplňující vhodně trvalkové skupiny. Vysazují se v samostatných skupinách, hodí se k řezu a vzláště bílých se s oblibou používá pro vazačské práce. Některé druhy jsou vhodné k rychlení. Cibule lilií jsou většinou šupinovité; z nich vyrůstá růžice přízemních listů se vzpřímeným květním stvolem, na němž jsou úzké, většinou kopinaté, téměř přisedlé listy, postavené v přeslenech nebo střídavě. Květy jsou buď zvonkovité, nálevkovité, nebo široce rozevřené v barvách bílé, růžové, žluté, oranžové a hnědočervené. Plody jsou protáhlé mnohosemenné tobolky.
Podle mezinárodního třídění jsou lilie rozděleny do těchto skupin:
Eulirion (leucolirion). Jednotlivé druhy mají květy většinou bílé, široce trubkovité až nálevkovité a špičky okvětních plátků jsou mírně vyhrnuté. Květy jsou na lodyze jednotlivě nebo jsou sestaveny v chocholičnatém hroznu, jsou vodorovně odstálé nebo nící. Sem patří Lilium regale L., L. candidum L., L. longiflorum L., L. japonicum a L. sargentiae.
Archelirion. Skupina má květy široce rozevřené, bílé, tečkované a barevně kreslené. Jsou to druhy asijského původu: Lilium auratum a L. speciosum.
Martagon. Tato poměrně bohatá skupina obsahuje druhy a květy sestavené v hroznech a různě zbarvené. Okvětní plátky jsou podlouhlé, obloukem zpět zahnuté, takže se většinou špičkami dotýkají. Jsou to Lilium mahagon, L. chalcedonicum, L. henryi, L. pardalinum, L. trigrinum, L. tenufolium a L. willmottiae.
Pseudomartagon. Tato skupina lilií se liší od předešlé delší květní trubkou a mírnějším ohnutím květních plátků. Patří sem Lilium canadense, L. parvum a L. grayii.
Isolirion (pseudolirion). Tato skupina lilií má květy vzpřímené, nálevkovité, jednotlivé nebo sestavené po několika v chocholičnatém hroznu. Barva květů je šarlatová v různých odstínech. U mnohých druhů jsou v paždí listů posazeny pacibulky (Lilium bulbiferum, L. dahuricum L. croceum).
cardiocrinum. Lilie této skupiny mají květy dlouhé s úzkou trubkou, listy široce oválné až srdčité (Lilium giganteum a L. cordifolium). Vedle toho existuje velký počet zahradních kříženců, které lze podle převládajících znaků rostliny zařadit i do jednotlivých skupin předešlých (Lilium princeps, L. elegant, L. surphurgale a L. thunbergianum).
Lilie se rozmnožují:
a) semenem, a to ty druhy, které semeno snadno vytvářejí, například Lilium regale a L. croceum.
b) postranními cibulkami, které vyrůstají ze starších cibulí – většiny druhů,
c) cibulovitými šupinami, které oddělujeme z podpučí a necháme na množárně zakořenit,
d) pacibulkami, které vyrůstají v paždí listů.
Hlavní druhy venkovních lilií:
Lilium candidum L. – lilie bělostná je nejrozšířenější lilie našich zahrad. Původem je z jižního Balkánu a Palestiny. Květní stvol dorůstá výšky až 1 m a nese až 10 bílých trubkovitých květů s mírně nazad ohnutými konci korunních plátků (obr. 225). Kvete koncem června a počátkem července. Vegetaci končí již v červenci, kdy květní stvol odumírá. V září vytváří nové listy i kořeny. Rozmnožuje se hlavně postranními cibulkami, které oddělujeme při přesazování matečních rostlin. Lze ji množit i jednotlivými cibulovitými šupinami, které oddělíme od podpučí, necháme v množárně zakořenit a vytvořit adventivní pupeny. Prakticky se nedá úspěšně množit semenem. Na trvalé stanoviště vysazujeme cibule v srpnu až počátkem září do dobré zahradní půdy na vzdálenost 30 až 50 cm a do hloubky 10 – 12 cm. Žádá sice dostatek světla a jen velmi mírně zastínění, ale na prudkém výsluní a v silném stínu se nedaří. Nesnáší dobře přesazování. Je vhodná i k rychlení.
Lilium regale WILS. – lilie královská je domovem v západní Číně. Květy jsou rovnoběžně odstálé a sestavené v chocholičnatém hroznu a jsou uvnitř krásně bílé, na vnější straně se slabě fialovým nádechem (obr. 226). Rozmnožuje se semenem, kterého vytváří značné množství. Vysévá se v lednu do misek s pískem a rašelinou. Semenáče se přepichují do studeného pařeniště, na podzim se cibule vyberou, přezimují v rašelině a na jaře se vysazují. Někdy vykvétají cibule již jednoleté. K rychlení možno s úspěchem použít tříletých cibulí. Lilie královská byla křížena s jinými druhy a získány některé cenné hybridy. Křížením L. regale x L. myriophyllum var. sulphureum by dán vznik L. surphurgale. Lilium regale x Lilium sargentiae – creelmannovy hybridy – Lilium princeps.
Lilium speciosum THBG., jedna z velmi pěkných lilií, domovem v Koreji a Japonsku, dala řadu různých forem, jako melpomene, rubrum, magnificum, glorioides, kraetzeri aj. Možno jí použít pro venkovní výsadby i k rychlení. Květní stvol dorůstá až 150 cm, má 3 – 20 květů, kvete v srpnu a září. Květy jsou šikmo převislé, široce otevřené, bílé s růžovým nádechem; špičky plátků mají ohnuté nazad. Množí se postranními cibulkami a žádá slunné stanoviště s dobrou humosní zeminou. Na zimu je účelné krytí. Hloubka výsadby má být 15 až 20 cm.
Lilium mahagon L. je naše domácí lilie rostoucí v pohostinných listnatých lesích. Stvol je asi 100 cm vysoký a nese 12 – 50 květů, které rozkvétají v červnu a jsou purpurově až vínově červené, bohatě skvrnité. Okvětní plátky jsou silně ohnuté nazad. Půdy žádá humosní, bohaté vápnem, stanoviště zastíněné. Množí se cibulkami oddělenými od matečních rostlin.
Lilium pardalinum KELL. pochází z Kalifornie. Květy jsou oranžově žluté s velkými červenými skvrnami a mají špičky korunních plátků stočené nazpět. Kvete v červenci až v srpnu. Je odolná vůči mrazům a roste dobře v půdách těžších i rašelinných a vřesovištních.
Lilium tigridum GAWL. pochází z východní Asie. Je vhodná hlavně pro venkovní výsadby, nikoli však pro řez. Květní stvol až 80 – 120 cm vysoký, nese 3 – 20 oranžově červených květů s tmavě červenými skvrnami (obr. 227). Okvětní plátky jsou silně nazad ohnuté. Množí se pacibulkami, které vyrůstají v paždí listů a vysazují se do hloubky 5 – 10 cm. Nesnáší půdy příliš bohaté vápnem.
Lilium willmottiae WILS. je domovem ve střední Číně. Květy jsou tmavooranžově červené, více nebo méně černě skvrnité. Kvete v červenci a srpnu. Cibule jsou velké, květní stvol bývá vysoký až 2 m; na něm je 25 převislých květů. Je otužilá a snáší všechny nepříliš těžké zahradní půdy. Množí se semenem a semenáčky kvetou již druhým rokem. Žádá polostín.
Lilium croceum CHAIX. je domovem v Itálii, ve Francii a v celém Středomoří, má květy vzpřímené, šafránové nebo červené barvy a miskovitého tvaru. Květní stvol je 50 – 120 cm vysoký a nese 1 – 5 květů nad nápadně velikými listeny. Kvete v červnu nebo v červenci. Snáší všechny nepříliš suché půdy. Množí se hlavně semenem a cibulovými šupinami. Ojediněle vytváří cibulky v paždí listů. Je velmi podobná druhu Lilium bulbiferum.
Lilium davuricum GAWL. (syn. L. umbellatum hort.) pochází ze severovýchodní Asie. Květní stvol je 60 – 100 cm vysoký, květy kalichovitě otevřené, vzpřímené, ohnivě červené nebo tmavočervené. Kvete v červnu a červenci, množí s cibulovitými šupinami. Hloubka výsadby je 10 – 15 cm. Je to lilie vhodná pro výsadby a odolná vůči mrazům. Jí se podobá Lilium Philadelphiím L., původem z východní Severní Ameriky, která je slabšího vzrůstu než předchozí. Květy má rumělkově červené s velkou žlutou skvrnou v základě. Kvete v červnu a červenci.
Lilium bulbiferum L. pochází z jižní a střední Evropy. Květní stvol je až 100 cm vysoký, květy jsou vzpřímené, miskovitého tvaru, oranžově až svítivě červené s hnědými skvrnami. Vykvétá v červnu a červenci. Množí se cibulkami, které vyrůstají v paždí listů. U nás roste na okraji lesů. Na půdu nemá zvláštních nároků, stanoviště žádá spíš polostinné.
Lilium giganteum WALL. pochází z Himálaje. Listy jsou srdčité. Květní stvol je až 3 m vysoký, květy jsou dlouze trubkovité, bílé, uvnitř s purpurovým, zevně se zelenavým nádechem nebo kresbou. Kvete v červenci a srpnu. Je vhodná pro velké přírodní parky. Množí se hlavně semenem hned po sklizni. Žádá humosní, bohaté živinami a propustné.
Z ostatních venkovních druhů se pěstuje:
L. henryi BAKER – oranžově zbarvená, 120 – 150 cm vysoká.
L. colchicum STEW. (syn. L. monadelphum var. srovitzianum FISCH et LALLEM) – oranžově červená, mírně skvrnitá (obr. 228). L. sargentiae WILS. – čistě bílá, někdy uvnitř nažloutlá a zevně zelenavě růžová. L. chalcedonicum L. – šarlatově červená.