Je to druh domácí v jižní a jihozápadní Evropě. Hodí se k výsadbě větších ploch v přírodních parcích, na březích rybníků a vodních ploch vůbec nebo jako předsadba keřových skupin. Do směsi s jinými květinami se pro vzpřímený růst příliš nehodí. Je velmi vhodný k rychlení, a to jak v hrnkách, tak i k řezu pro různé vazačské práce. Narcisy žádají vlhčí, propustné hlinitopísčité a dobře propracované půdy na výsluní nebo v mírném polostínu. Na témž místě se ponechávají 4 – 5 roků. Častým přesazováním trpí květenství. Po skončení vegetace, tj. v červenci a srpnu, kdy již listy úplně odumřely, vyjímáme cibule z půdy, očistíme je a ještě v srpnu nebo v září je znovu vysazujeme aspoň 15 cm hluboko. Dobře přezimují a jen v oblastech s nižšími teplotami je účelné přikrýt je pokrývkou z listí, kterou však musíme brzy na jaře odstranit. Během vegetace prospěje narcisům jednou týdně závlaha zakvašeným vlemi zředěným drůbežím trusem. Vlivem značné obliby narcisů bylo vypěstováno mnoho zahradních odrůd, zvláště od druhů N. pseudonarcissus.
Pro lepší přehled se rozdělují narcisy do jedenácti skupin:
Narcissus pseudonarcissus L. Trubkovité narcisy, jejichž hlavním znakem je dlouhá trubkovitá pakorunka. Stvol je zakončen jedním květem (obr. 229). Zahradní odrůdy jsou buď úplně žluté, nebo smetanově bílé, nebo mají okvětní plátky čistě bílé a pakorunku žlutou (N. p. var. bicolor).
Narcissus incomparabilis MILL. Jejich pakorunka je o polovinu kratší než u předchozí skupiny a má miskovitý tvar. Korunní plátky jsou bílé se žlutou nebo oranžově červenou pakorunkou nebo žluté s oranžově červenou pakorunkou.
Narcissus barrii hort. Pakorunka je široce rozevřena a její obvod sahá do jedné třetiny okvětních plátků. Stvoly mají po jednom květu. Podle barvy máme bílé se žlutou a sytě oranžovou pakorunkou nebo světle žluté s pakorunkou oranžovou.
Narcissus leedsii hort. Podobají se skupině N. incomparabilis, mají vlemi pěkné jednobarevné smetanově bílé květy jednotlivě na stvolu.
Narcissus triandrus L. Květy mají podobnou barvu jako u N. leedsii a liší se jen tím, že jsou po dvou nebo po třech na stvolu.
Narcissus cyclamineus D. C. Na stvolu je vždy jeden silně převislý květ. Pakorunka je úzce trubkovitá a udává charakter květu, neboť plátky jsou silně ohnuty zpět.
Narcissus jonquilla L. Prošlechtěné formy mají jeden květ, původní druh více květů na stvolu. Květy mají silnou a příjemnou pomerančovou vůni. Odrůdy jsou vhodné jen k pěstování v hrnkách, neboť jsou choulostivé vůči mrazu a venku naše zimy nevydrží.
Narcissus tazetta L. Silně vonné narcisy s více květy na stvolu, jejich pakorunka tvoří pouze úzký proužek. Jsou velmi choulostivé vůči mrazu. Rozeznáváme bílé se žlutým nebo oranžově červeným očkem a žluté s oranžově červenými očkem.
Narcissus poeticus L. Narcisy této skupiny rozkvétají velmi pozdě. Květy jsou čistě bílé a velmi jemně voní. Korunní plátky jsou široké, pakorunka malá, výrazně oranžově červená. Na stvolu je vždy jeden květ.
Plnokvěté narcisy. Sem se řadí všechny plnokvěté formy předešlých skupin.
Botanické druhy. K této skupině řadíme všechny druhy, z nichž byly dlouholetým šlechtěním vypěstovány rozličné formy a skupiny. Nejznámější je Narcissus tazeto-poeticus (L.) GREN. et. GODR., kříženec Narcissus tazetta x N. poeticus. Je odolný vůči mrazům a na stvolu má dva až pět květů.