Domovem je v Mexiku. Rozšířila se i v Evropě tak, že patří ještě dnes k nejrozšířenějším květinám. Bylo vyšlechtěno velmi mnoho odrůd, odlišných výškou, tvarem i barvou květu. Jiřiny můžeme rozmnožovat plody, zelinnými řízky, dělením trsů, popřípadě i roubováním. Plody rozmnožujeme jiřiny pouze při šlechtění. Semena vyséváme v dubnu do lehké písčité země. Vycházejí při 15 °C za 6 – 8 dní. Semenáčky se třemi listy přepichujeme a později sázíme do hrnků. Dělením trsů získáme malé množství rostlin. Při tom dbáme, aby každý oddělek mě část kořenového krčku, neboť samotné hlízy nevyraší. Dělíme je v březnu a v dubnu a řezné rány zasypáváme dřevěným uhlím.
Nejrozšířenějším způsobem množení je řízkování, jímž množíme jiřiny již od března. Přezimované hlízy sázíme v únoru na záhony nebo do hrnků ve skleníku. Při teplotě 15 °C začnou brzy rašit. Jakmile mají výhony několik listů, seřezáváme vrcholky se dvěma až třemi listy a upravujeme je na řízky, které sázíme na množárnu, kde za dva až tři týdny dobře zakoření. Řízkování je rychlé, brzy získáme značný počet rostlin a přitom můžeme použít k výsadbě i matečních rostlin. Zakořenělé řízky sázíme do hrnků, ve druhé polovině května je spolu s narašenými hlízami sázíme na záhony. Chceme-li docílit pěkného vzrůstu a bohatého květenství, vysazujeme je na slunná místa do lehčích živných a záhřevných půd a dostatečně daleko od sebe. V chudých půdách tvoří mnoho drobných květů, v hlubokých a těžších půdách kvete méně a později, avšak květy jsou větší. Výstavních květů dosáhneme, když při sázení přidáme do jamek kompost s rohovými pilinami.
Pokud vysazujeme narašené hlízy přímo na záhony, volíme dobu tak, aby nám vyrašily až v druhé polovině května, kdy už není nebezpečí zmrznutí. Podle velikosti volíme vzdálenost při výsadbě 50 – 100 cm. Hlízy sázíme asi 5 cm hluboko. Za vegetace bohatě zaléváme, neboť při nedostatku vláhy se květy špatně vyvíjejí. Často kypříme půdu a včas odstraňujeme plevel a odkvétající květy. Přihnojujeme roztokem kravince s přídavkem superfosfátu. Velkých květů docílíme tka, že na rostlině ponecháme 3 – 5 hlavních výhonů a počet postranních omezíme. Kvetou po celé léto až do zámrazu. Po prvních mrazech nadzemní část seřízneme 10 – 15 cm nad zemí, vyjmeme celé rostliny a umístíme je v suché a vzdušné místnosti. Po zatáhnutí a oschnutí hlízy očistíme a uložíme do písku nebo rašeliny. Udržujeme teplotu 4 – 5 °C, pravidelně hlízy prohlížíme a včas odstraníme všechny poškozené.
Vzhledem k velké oblibě a dlouholetému pěstování bylo u jiřin vyšlechtěno velké množství odrůd. V podstatě je rozdělujeme do tří skupin podle plnosti květů.
I. skupina zahrnuje jiřiny nízkého vzrůstu (40 – 60 cm), s velkým množstvím drobných květů.
Orchideokvěté – méně významná skupina, celkem nerozšířená – tvoří přechod k poloplnokvětým, střed je vrouben kruhem kratších korunních listů a podložen vlastními korunními plátky.
II. skuina – jiřiny poloplnokvěté: jiřiny s dvojitými květy, dříve nazývané pivoňkokvěté.
Jiřiny sasankovité se podobají orchideokvětým, okvětní lístky na středním kruhu jsou trubkovité.
III. skupina – jiřiny plnokvěté: kaktusovky – květní plátky úzce trubkovité až jehlicovité, paprskovitě rozestavené.
Hybridy kaktusovek jsou přechodem k jiřinám dekoračním. Horní lístky jsou poněkud širší.
Dekorační jiřiny – s velkými květy a širokými korunními plátky (obr. 232).
Pomponkovité jiřiny – mají drobné, téměř kulovité květy.
Jiřiny s kulovitým květem se podobají pomponkovitým, jsou však větší a plošší.