Jsou to hliznaté květiny hodící se svým uspořádáním hlavně k řezu květů. V našich poměrech nevydrží přes zimu ve volné půdě a je nutno vždy na podzim hlízy z půdy vyjmout a přezimovat v bezmrazé místnosti. Gladioly můžeme rozmnožovat výsevem semen a drobnými postranními hlízkami (obr. 190). Semeno vyséváme již v březnu nebo dubnu do poloteplých pařenišť, nejlépe do řádků vzdálených 10 – 15 cm. Semenáčky není nutno přepichovat. V pařeništi se ponechávají až do podzimu, kdy je vyjímáme, přezimujeme a na jaře vysazujeme na volné záhony. Hlízy schopné vytvořit květ dostáváme obvykle druhým až třetím rokem. Tímto způsobem získáváme ovšem křížence nejistých barev a vlastností. Postranní hlízky vyséváme v dubnu na volné záhony s dobrou zeminou, kde do podzimu vytvoří mnohdy již hlízy schopné vytvářet květy. Nové rostliny podržují vlastnosti matečních rostlin. Před výsadbou moříme hlízy proti chorobám buď sublimátem, nebo hypermanganem. Vysazujeme etapově, abychom měli po celé léto kvetoucí rostliny. První dávku vysazujeme v polovině dubna. Půda jim vyhovuje lehčí, humosní, s dostatkem živin. Nesnáší čerstvé hnojení chlévskou mrvou. Žádá výsluní. Hlízky dáváme do hloubky 10 cm, řady od sebe 25 – 30 cm, v řádcích 10 – 15 cm. Během vegetace zavlažujeme a kypříme půdu. Po odkvětu odřezáváme květní stvoly, aby se hlízy lépe vyvíjely. Na podzim necháme zatáhnout, vyjmeme z půdy, odřežeme listy a uskladníme v suchu.
U nás je nejčastěji pěstován velkokvětý Gladiolus gandavensis V. HOUTTE se svými varietami a drobnokvětý Gladiolus primulinus BAK.