Nízké trvalky s listy sestavenými v přízemní růžici. Jsou domácí hlavně v mírném pásmu severní polokoule, některé druhy i u nás. Množí se hlavně semenem v dubnu až v červnu a dělením v srpnu nebo z jara. Nejlépe se daří v polostínu, s výjimkou P. acaulis JACQ. a P. elatior JACQ., které snesou i výslunnou polohu. Většina druhů žádá výživnou hlinitou půdu, spíše těžší než příliš lehkou, s dostatkem vápna. Jsou to skalničky na stanoviště v polostínu. Některých se používá i na záhony, obruby, do skupinek nebo volně do trávníku a k řezu.
Primula acaulis JACQ. náleží k nejranějším, Je 7 – 10 cm vyoská, bohatě kvete. Listy má svraskalé, zubaté, okolík nemá stopku a vyrůstá přímo z růžice listů v březnu a dubnu, květy jsou sírově žluté.
Primula pruhoniciana hort., kříženec P. juliae x P. acaulis, má zářivě fialový květ. Tvoří nízké polštáře od časného jara a často ještě na podzim úplně zakryté květy (obr. 197).
Primula elatior JACQ. je u nás velmi hojná, 10 – 20 cm vysoká, roste planě na vlhčích loukách. Květy v dubnu v bohatých okolících, citronově žluté, u zahradních odrůd různě zbarvené. Vhodná do trávníků, do rabat i k řezu.
Primula denticulata SM. (obr. 198) je 30 cm vysoká, listy svraskalé se širokým středním nervem. Květy sestavené v kulovitém okolíku jsou fialové, nachové nebo i bílé; kvete v březnu až v dubnu. Hodí se do skalek, na menší skupiny i do hrnků a k rychlení.
Primula auricula L. má tuhé, bělavě ojíněné listy a mnohokvěté okolíky lesklých sametových květů v barvě žluté, hnědé až fialové; kvete v dubnu a květnu.
Primula auricula hort. jsou vypěstované odrůdy získané křížením P. elatior, P. acaulis a P. auricula. Vzrůstem jsou podobné P. acaulis a kvetou ve všech barvách kromě čistě modré a žluté.