Trvalky často polštářovitého růstu, většinou s listy v růžici. Hodí se nejlépe k osazování skalek a květinových zídek. Jsou nenáročné, skromné, daří se v každé půdě, jen když obsahuje trochu vápna. Velmi obsáhlý rod, který se botanicky dělí v mnoho skupin.
1. Druhy růžicovité pocházejí většinou z vápencových Alp, kde rostou ve skalních štěrbinách; tvoří shluky malých nebo větších růžic s tuhými kožovitými, často na okraji vroubenými listy. Květy, většinou bílé, jsou sestaveny v bohatých latách. Rostou dobře v chudé kamenité půdě s dostatkem vápna. Kvetou většinou v květnu až v červnu. Množí se dělením nebo semenem. Saxifraga aizoon JACQ. (obr. 200) má šedozelené tvrdé růžice listů, které jsou na okrajích pilovité, květ je bílý, variety růžové a žluté. Planě roste na Karlštejnsku. Saxifraga kotyledon L. má výrazné růžice až 25 cm široké; květenství je sněžně bílé, až 80 cm vysoké. Saxifraga longifolia LAP. vytváří velkou růžici stříbrošedých dlouhých a úzkých listů. Vykvétá v červenci; květy má bílé v husté, bohaté latě. Růžice po odkvětu odumírají. Pěstujeme je ze semen.
2. Druhy mechovité jsou domovem většinou v Alpách, na vlhkých vápencových stanovištích. Tvoří nízké, smaragdově zelené a od května do července bohatě kvetoucí koberce. Milují polostín a vlhčí humosní půdu. Množí se snadno dělením, řízky i semenem. Saxifraga muscoides ALL. je drobná mechovitá trvalka obsypaná světle červenými kvítky v květnu až červnu. Saxifraga pseudosancta kvete žlutě, S. caespitosa tvoří bíle kvetoucí podušky. S. trifurcata má lístky hluboce trojlaločné; kvete bíle. Je to jedna z nejdůležitějších alpinek, která tvoří celé povlaky.