Vlastní skleník je tvořen podezdívkou a konstrukci. Podezdívky se stavějí z dobře pálených cihel spárovaných cementem, z betonových dílů nebo ze struskových cihel. Podezdívka je ukončena hladkou betonovou přírubou, aby do skleníku nezatékalo. Nosná konstrukce skleníku je dnes montována převážně ze železa, příčky jsou dřevěné z modřínového nebo borového dřeva. Při poměrně malých profilech dílů je dostatečně pevná a málo stíní. Železobetonové konstrukce jsou vždy masivní, a proto mají význam jen pro skleníky velké. Celá konstrukce musí být vyřešena tak, aby nepřekážela při práci a aby co nejméně stínila; proto omezujeme jak počet, tak i profily nosných a podpěrných sloupů na míru co nejmenší.
Nutnou součástí každého komplexu skleníků je spojovací chodba. Je vždy umístěna na severní straně skleníku a je vyšší než jejich hřeben, její šířka je dána zamýšleným využitím. Lze ji využít buď jako vlastního skleníku, nebo jako manipulačního prostoru. Musí být řešena tak, aby nejen nezpůsobovala tepelné ztráty, ale aby naopak sloužila jako skleníková předsíň a zabraňovala tepelným ztrátám skleníků. Musí být dostatečně prostorná, protože spojovací chodbou prochází veškerý provoz, souvisící s manipulací uvnitř skleníků.