Při volbě stanoviště přihlížíme k hladině podzemní vody. Nevhodné jsou pozemky s vysokou hladinou podzemní vody.
Podélná osa, tj. hřeben skleníků, má směrovat u sedlových skleníků od severu k jihu, nebo může být pootočena až o 15 ° k jihovýchodu. U velkých hangárových staveb položených v rovině není na závadu, umístíme-li směr hřebene od východu k západu, zejména jde-li o několik společných lodí. Světelné i tepelné poměry jsou v takovýchto prostorách stejné, jako leží-li podélná osa ve směru od severu k jihu.
Důležité je správně rozhodnout, zda jednotlivé skleníky utvoří souvislý komplex nebo budou-li od sebe navzájem odděleny pěšinami. Oba způsoby mají svoje výhody a nevýhody. Jsou-li skleníky odděleny pěšinami, je snazší příchod k jednotlivým oddílům, ale u skleníků tím vznikají tepelné ztráty ochlazováním bočních stěn. Proto se u běžných typů skleníků mezery mezi jednotlivými skleníky nedělají, nýbrž jednotlivé domy se oddělují jen 45 cm zdí, která současně slouží jako chodník k obsluze skleníkové plochy zvenčí.