Patří k nejkrásnějším a nejbohatším kvetoucím hrnkovým rostlinám; vykvétá od podzimu do jara (obr. 134). Je přímo ideální pro květinové koše a stolní žardiniéry. Begonia gloire de lorraine vznikla křížením Begonia socotrana HOOK x B. dregei var. nancy OTTO et DIETR. Po pěstitelské stránce má tu nevýhodu, že její kultura je značně náročná na vysokou teplotu, zejména v zimní době. Po celou dobu jejího vývoje nemá teplota klesnout pod 20 °C.
Rozmnožuje se listovými a vrcholovými řízky, které je nutno odebírat jen z naprosto zdravých a silných matečních rostlin. Doba vývoje pro silné rostliny trvá 10 – 12 měsíců, pro slabší jen 6 – 7 měsíců. S prvním řízkováním začínáme v prosinci a používáme hlavně řízků listových; k tomu vybíráme raději listy prostřední a menší, naprosto zdravé a vyzrálé. Na každém řízku ponecháváme 2 – 3 cm dlouhý kousek řapíku s hladkým krátkým řezem, jímž se sází do písku nebo do písčité vřesovky tak, aby byl řapík až po čepel v písku. Z praktických důvodů je lépe sázet řízky do misek nebo do truhlíčků, s nimiž je stavíme na teplou množárnu pod sklo při teplotě 25 °C, kde udržujeme nepříliš silnou, ale stejnoměrnou vláhu. Za optimálních růstových podmínek zakořeňují asi 3 týdny, při horších podmínkách, hlavně teplotních, i déle. Hrnkovat smíme řízkovance teprve tehdy, až se vytvoří na basi listu nové osy, neboť jinak se v dalším vývoji nadlouho zastaví. Z listových řízků se vyvíjí hned od počátku současně více výhonků, které dodávají rostlině samovolně keříčkovitý tvar, kdežto z vrcholových řízků obdržíme jen 1 výhonek, z něhož se teprve po zaštípnutí vytvoří postranní osy. Řízkovance hrnkujeme do 6 – 7cm hrnků do směsi staré listovky a kompostované rašeliny s pískem a rostliny stavíme do teplého skleníku (20 °C) na světlé stanoviště, kde záhy prokoření a počnou růst. Do větších hrnků přesazujeme několikrát, a to vždy ihned, jakmile rostliny plně prokořenily, aby se jejich plný růst nezastavoval. Časově to není nikterak vymezeno, u prvních řízkovanců se tak děje až do srpna. Zemina se při každém přesázení zlepšuje přídavkem sušeného kravince a rohové nebo kostní moučky; po 14 dnech se doporučuje přihnojovat tekutě. Asi 10 – 14 dní před každým přesazováním rostliny zaštipujeme, aby dostaly široce košatý tvar, při čemž osních špiček používáme k dalšímu řízkování. Tím získáme postupně rostliny slabší, až konečně z posledního řízkování (červencového) skoro miniaturní, jež potřebujeme k rostlinám velkým, košovitým, jako doplňky na jemnější výzdobu.
Koncem léta je nutno větší rostliny již vyvazovat k tenkým špejlím, a když koncem října počnou vykvétat, musíme začít s otužováním, aby v pokojích a ve vazačských místnostech nakvetlé rostliny nevadly a neshazovaly předčasně květy. Nakvétajícím rostlinám snížíme postupně teplotu až na 12 °C, silněji větráme a jen za slunečna mírně stíníme. Také zálivku a vzdušnou vlhkost snižujeme, neboť v tomto stadiu plného vývoje by silná vlhkost škodila. Přihnojovat nyní můžeme ještě dále slabým roztokem superfosfátu a síranu draselného nebo kainitu. Nakvetlé rostliny jsou velmi křehké a dají se zasílat jen na krátké vzdálenosti (nákladním autem).
Ze škůdců je nejnebezpečnější hlavně háďátko (Aphelenchus ormedores), žijící na listech i výhoncích, které zhnědnou a odumírají. Silně napadené rostliny ihned odstraníme a spálíme a ostatní kulturu postříkáme 0,01 % roztokem Ekatoxu. Kultura se nesmí nikdy postřikovat v pozdních odpoledních hodinách, aby rostliny do večera oschly, neboť jejich noční zvlhčování podporuje rozšíření háďátka.