Z 80 druhů, většinou keřovitých, domácích v teplém pásmu Asie a Ameriky, pěstujeme ve sklenících pouze jediný polokeřovitý druh – Hydrangea hortensis COM. – jako důležitou květinu tržní, a to především pro její velké, zploštěle kulovité květenství nevonných, sterilních květů v barvě růžové, bílé, červené a uměle i modré. Hodí se hlavně k výzdobě kostelů, velkých hal a sálů a do věncové vazby. V bytech se pěstuje málo, protože ji provází stará lidová pověra, že nepřináší do domu štěstí.
Rozmnožuje se výhradně osními (vrcholovými) řízky, které odebíráme z přezimovaných rostlin narychlovaných ke kvetení od konce ledna do konce dubna. Na těchto rostlinách bereme k řízkování jen osy rašící z kořenů, jež toho roku ještě nekvetou. Nesmějí se brát ani příliš mladé, dužnaté, ani příliš zatvrdlé osy, protože mladé příliš zahnívají, kdežto staré pomalu zakořeňují. Řízky pícháme do teplé množárny do čistého říčního písku, kde při spodní teplotě 18 až 20 °C zakořeňují do 3 týdnů. Rostlinám, které nejsou určeny k modření květů, můžeme k rychlejšímu zakořenění přidat do množárenského písku 1/3 rašeliny. Zakořenělé řízky vsazujeme do hrnků průměru 7 – 8 cm, do směsi drnovky, slatinky a půl dílu máčené rašeliny s pískem a rohovou moučkou. Nahrnkované rostliny zapustíme do poloteplého pařeniště, do zakořenění jen nepatrně větráme, za slunečna postřikujeme a slabě zastíníme. Po zakořenění větráme, jen mírně stínujeme, za teplých dnů sundáváme okna a třikrát denně postřikujeme. Jakmile vytvořili řízkovanci asi 6 párů listů, zaštipujeme je za třetím párem a odřezaných nebo odštípaných vrcholků os použijeme k druhému řízkování. Asi za 14 dní po zaštipování, tj. asi v polovině května, přesazujeme mladé rostliny do hrnků průměru 10 – 11 cm do stejné směsi zemin. Po zakořenění a otužení, tj. asi koncem května, zapustíme rostliny s hrnky do záhonů ve volné půdě. Zde je vydatně zaléváme a několikrát denně postřikujeme, zvláště za slunného počasí.
Koncem června, nejpozději začátkem července, zaštipujeme řízkovance z druhého množení a pozdní odrůdy z prvního řízkování. Z tohoto zaštipování použijeme odřezků k třetímu řízkování, z něhož získáváme rostliny již jen s 1 výhonem bez zaštipování. Ze druhého řízkování docilujeme zpravidla rostliny o dvou výhonech a středně silné, kdežto z prvního řízkování dostaneme rostliny nejsilnější a se 4 – 6 výhony. Tyto rostliny přesazujeme dvakrát, tj. po druhé asi za 14 dní po druhém zaštipování, někdy začátkem července. Později, tj. v druhé polovině července, se již hortensie přesazovat nemají. Současně s rostlinami z prvního množení přesazujeme také rostliny z druhého řízkování, které byly před 14 dny zaštípnuty na 2 páry listů. Rostliny z prvního řízkování dáváme do hrnků průměru asi 14 – 15 cm (při druhém přesazení), rostliny z druhého řízkování při prvním a posledním přesazení do hrnků průměru 12 cm a rostliny z třetího řízkování (koncem června a začátkem července) vsazujeme po zakořenění přímo do hrnků průměru 9 – 10 cm, již bez dalšího přesazování. Při červencovém, tj. posledním přesazování, bereme směs zemin o něco těžší, složenou ze dvou dílů drnovky, 1 dílu slatinky a ½ dílu máčené rašeliny s pískem. Hortensie nesnášejí v půdě vápno (rostliny kalkofobní) ani pařeništní zeminu, trpí v takových zeminách žloutenkou. K dosažení silných zdravých rostlin se doporučuje při posledním přesazování přimíchat do půdy na 1 m3 1 kg rohové moučky, 1 kg kostní moučky a ½ kg síranu draselného.
Zatahování a přezimování rostlin. Od konce srpna postupně omezujeme zálivku a postřikování rostlin zapuštěných v hrnkách na záhonech, tak aby rostliny sice nikdy nezavadly, ale nenásilně a pozvolna zatahovaly. Koncem září, když začnou rostlinám žloutnout listy, ustaneme se zálivkou vůbec a proti nočním mrazíkům je chráníme na noc lehkou přikrývkou prken na laťovou konstrukci. V říjnu ostříháme zataženým rostlinám listy (žluté), pokud samy neopadly, až na nejhorší 2 páry na vrcholcích výhonů a stavíme je na dno vyvezeného hlubokého pařeniště k přezimování. Pařeniště přikryjeme okny a hojně větráme. Za slunného počasí přes den okna sundáme, neboť do příchodu silnější zimy slouží jen jako ochrana proti dešťům. Ve druhé polovině listopadu, když půda již zamrzá, obkládáme pařeniště listem a kryjeme rohožemi. Za silných mrazů v zimě chráníme rostliny před namrznutím ještě vrstvou hnoje, zvláště jsou-li umístěny v pařeništích mělčích než 1 m.
Rychlení hortensií. Pro nejčasnější vykvétání vybíráme rané odrůdy, stavíme je k narychlení do skleníků těsně před vánocemi a udržujeme je při teplotě 12 °C. Z počátku je zaléváme jen mírně a teprve po vyvinutí prvních listů zálivku zesílíme a počínáme přihnojovat jednou týdně tekutými hnojivy. Nejlepší hnojivá směs k vyvinutí dokonalých květů i zdravých listů se získá rozpuštěním 2 kg superfosfátu a 2 kg rohové moučky ve 100 l vody. Tato směs se při zálivce ředí vodou 2 : 1 a zálivka se může provádět až do doby, než se počnou květy vybarvovat. Rané odrůdy počnou při včasném narychlení nakvétat již koncem března, pozdnější – postupně vnášené do skleníků a pařenišť podle potřeby – od konce dubna do června.
Modření květů. Aby se dosáhlo modře zbarvených květů, které jsou zvláště hledané, přidáváme do zeminy při prvním a druhém přesazování a u rostlin ze třetího řízkování hned při nahrnkování čpavkový kamenec, a to asi 4 kg na 1 m3 zeminy. Při narychlování rostlin do květu ještě zaléváme rostliny jednou týdně ½ % – 1 % roztokem od chvíle, kdy začaly tvořit nové listy, až do doby, kdy se začnou zbarvovat květy. K modření je nutno vybírat vhodné odrůdy, jež se zvláště rychle a čistě modře zabarvují. Jsou to: „Altona“ – vyšší středně raná odrůda s normálním tmavě růžovým květem, „Deutschland“ – velmi raná, červená, „Europa“ s velkými světle růžovými květy, „Modrý princ“ – pozdní odrůda, velmi vhodná k modření, „Merveille“ – raná červená odrůda aj.
Odrůdy bílé. Z nejranějších velkokvětých odrůd vyniká „St. Bonifác“ s krásným pevným květenstvím, „Mathes“, která patří mezi nejranější a nejlepší bílé odrůdy vůbec, aj.
Choroby a škůdci. Z chorob hortensií je zvláště nebezpečné padlí, které vzniká při zimním rychlení hlavně z přílišného vlhka za podmračného počasí a ničí listy i květy. Jeho šíření zabraňujeme postřiky sirnatovápenatými jíchami. Ze škůdců se nejčastěji vyskytuje mšice listová a červený pavouček, které dnes nejlépe ničíme Ekatoxem nebo vykuřováním tabákovým prachem.