Richardia (obr. 120) se liší od Zantedeschia aethiopica (Calla) hlavně tím, že prodělává vegetační klid na podzim a v zimě a kvete v červnu až v srpnu. Na rozdíl od předešlé tvoří hlízy, jež na podzim úplně zatahují a přezimují vyndané z hrnků ve studeném skleníku nebo v jiné mrazuprosté místnosti. Normálně je vysazujeme v březnu do polotěžké zeminy a zapouštíme do hlubšího pařeniště. Zde je za bohaté zálivky a později přihnojování od dubna otužujeme a od května je pěstujeme bez oken. V září po přejití prvních mrazíků je přenášíme do studeného skleníku pod stolové záhony k úplnému zatažení. Postranních hlízek tvoří velmi málo, proto se k získání většího počtu rostlin musí množit semenem (podobně jako Calla); vývoj do prvního vykvetení trvá však 3 roky. Aby krásných žlutých květů bylo na trhu lépe využito, zkracujeme jim vegetační klid. Hlízy vysazujeme již po vánocích k narašení do množárenského záhonu; když narašily, vysazujeme je do hrnků a stavíme v poloteplém skleníku, kde je udržujeme při teplotě 12 – 14 °C. Zde nám vykvétají již od dubna a dobře se uplatňují při velikonoční vazbě. Rostliny k rychlení necháme na záhonech zatahovat již koncem srpna. Pro obchod jsou méně důležité než předešlé.
Při zasílání balíme nejdříve každý květ do hedvábného papíru a mezi květy prokládáme papírovou vatu. Květy sklízíme raději vytrháváním než řezem, aby zbytky os nezahnívaly. Z jedné rostliny v hrnku se sklidí průměrně 10 – 12 květů, při pěstování ve volné půdě průměrně 15 – 20 květů.