Pěstuje se pro velké, kornoutovité, bílé, příjemně vonící květy, které jsou na silných dužnatých stvolech a jsou velmi důležitým vazačským materiálem hlavně pro svatební kytice v době od listopadu do konce dubna. Roste zplaněle na březích vod v jižní Africe a stala se v posledních desítiletích jednou z nejvýnosnějších a poměrně nejméně pracných tržních kultur. Jako hrnkové se prodávají ponejvíce jen druhy drobnokvěté.
Rozmnožuje se hlavně oddělky, méně semenem. Oddělky odebíráme při srpnovém přesazování, vsazujeme je do hrnků průměru 10 cm a přezimujeme je v poloteplém skleníku. Z jara je vysadíme na volné záhony ve skleníku nebo v poloteplém pařeništi asi na 20 x 35 cm. Během celého léta je vydatně zaléváme a přihnojujeme. V srpnu je přesadíme do 14 – 15cm hrnků do těžší zeminy, nejlépe zkompostovaného bahna, nebo do směsi těžší záhonové země s drnovkou, pařeništní zeminou a s pískem, k nimž přidáme rohovou moučku, podporující nasazení a vývin květů, a postavíme je k zakořenění do hlubokého pařeniště. Zde je udržujeme až do počátku rašení uzavřeně, lehce stínujeme a rosíme.
Po zakořenění počneme postupně více a více větrat, až konečně snímáme okna úplně. Jakmile nastanou první mrazíky, přeneseme rostliny do poloteplého skleníku. Nadměrná počáteční teplota je škodlivá tím, že rostliny táhnou a trpí mšicemi. Přes zimu udržujeme teplotu 12 – 15 °C, bohatě zavlažujeme a jednou za 14 dní přihnojujeme zředěným roztokem kravince nebo vykvašeného drůbežího trusu. Rostliny kvetou a rostou až do konce dubna. Od května postupně zálivku omezujeme a v druhé polovině května zapustíme hrnky s polozataženými rostlinami na slunné záhony. Zde prodělávají rostliny dobu vegetačního klidu až do konce srpna. Je-li léto vlhké, musíme hrnky z půdy vyndat a položit je šikmo, aby rostliny měly sucho a nekvetly na úkor doby zimní. Koncem srpna je přesazujeme znovu a zároveň odebíráme oddělky. Vysazujeme je do hrnků o průměru 20 – 25 cm do uvedené směsi zemin. Rostliny i oddělky stavíme do hlubokého pařeniště, kde zakoření, a odtud je opět přenášíme do poloteplých skleníků k vykvétání.
Vedle pěstování v hrnkách pěstuje se Calla ve velkých speciálních závodech i ve volné půdě. Hodí se k tomu hlavně skleníky se snímatelnými okny, mírně pod terén zapuštěné a vytápěné skleníky se snímatelnými okny, jejichž střešní zasklená konstrukce je aspoň 150 cm nad úrovní záhonů, neboť Calla roste ve volné půdě bujněji a tvoří květní stvoly až přes 1 m vysoké. Rostliny sem vysazujeme koncem srpna nebo začátkem září na vzdálenost 60 x 60 cm a ošetřujeme je stejně jako v hrnkách. Po skončení růstového období jim poskytneme rovněž asi 3 měsíce vegetačního klidu. Za pěkného počasí nepřikrýváme, ale za trvalých dešťů pokrýváme okny. Počátkem září je začneme znovu zalévat, a když vyrašily, i přihnojovat; koncem září je přikryjeme okny. Na místě ponecháváme kulturu ve volné půdě jen po 3 – 4 roky, ale vždy koncem léta vyměňujeme vrchní vrstvu půdy a povrch mezi rostlinami pokrýváme zetlelou kravskou mrvou, kterou posypáváme rohovou moučkou, aby rostliny bohatě kvetly. V hrnkách můžeme při přesazování každý rok udržet kulturu více let a postupně ji každým rokem oddělky doplňovat.
Rozmnožování Zantedeschia semenem je méně doporučitelné, protože semenáčky nepodržují plně vlastnosti matečních rostlin. Dobře vyzrálé semeno (až když jsou bobule žluté a měkké) vyséváme v lednu do truhlíčků nebo do misek, do směsi pařeništní země s pískem a stavíme na teplou množárnu. Klíčení trvá asi 3 – 4 týdny. Když semenáčky vytvořily první dva lístky, přepichujeme je na 5 x 5 cm a stavíme s truhlíčky blízko skla, kde je za slunečna mírně zastiňujeme. Asi v dubnu vysázíme semenáčky do poloteplého pařeniště do volné půdy na vzdálenost asi 25 x 30 cm a bohatě je zaléváme a přihnojujeme. Koncem srpna rostliny již vsazujeme do hrnků průměru 16 – 18 cm do těžší zeminy a zakládáme je v uzavřeném pařeništi. Do konce září zakoření a pak je přenášíme k plnému vývinu do poloteplého skleníku, kde již od prosince vykvétají.
Ze škůdců poškozují kulturu Zantedeschia hlavně listové mšice, v suchém prostředí červený pavouček a slimáci, kteří ožírají listy i květy. Nejlepší obrana je stálá silná vlhkost a častější slabší zakuřování tabákovým prachem.
Z druhů a variet se pěstují hlavně:
Z. aethiopica L. (syn. Calla candidissima hort.) s kornoutovým velkým bílým květem. Má více kulturních variet: Z. aethiopica „Perla ze Stuttgartu“ má květ tvaru vyššího kornoutu a je menší; vhodná k řezu. Z. aethiopica var. childsiana hort. má květ široce rozevřený, čistě bílý; kvete postupně a stejnoměrně po celou zimu. List je širší a má kovově namodralý lesk. Z. aethiopica var. gigantea hort. má nejbujnější vzrůst a hodí se k pěstování hlavně ve volné půdě.