V zahradnických podnicích se pěstuje Asparagus hlavně pro jemnou vazačskou zeleň, ale i jako hrnková dekorační rostlina. Z velkého počtu 150 druhů, jejichž domovinou je Afrika a Středomoří, pěstují se v květinářství hlavně 4 druhy:
A. sprengeri RGL. (obr. 57) s hrubšími fylokladiem a rýhovanými osami je hlavním zeleným materiálem pro vazbu kytice.
A. plumosus BAK. (obr. 58) s velmi jemnými fylokladiemi a osami oblými, řídce trnitými, šplhavými je nepostradatelný pro jemnou vazbu.
A. medeoloides THBG. (syn. Medeola asparagoides L.) s vejčitými světlezelenými lístečky je popínavý a dává jemnou vazačskou zeleň.
A. falcatus L. je velmi bujného vzrůstu, s kopinatými srpkovitými listy a silně trnitými osami, až přes 10 m dlouhými. Poskytuje hrubší vazačský materiál.
a) Pěstování A. sprengeri RGL.
Množí se semenem, které získáme na starých rostlinách, postavených na skleníkových policích. Červené bobulky s černými semeny sklízíme na podzim. V lednu až únoru vyčištěné semeno vyséváme (po předchozím máčení 48 hodin ve vlažné vodě) do truhlíčků do řádků 2 x 2 cm do písčité pařeništní zeminy. Semeno kryjeme slabounkou vrstvou jemné zeminy, povrch prkénkem přitlačíme a po zavlažení kryjeme až do vzklíčení přepařeným mechem, aby nevznikaly škodlivé řasy. Na množárenských poličkách nebo záhonech klíčí semeno za 4 – 6 týdnů; za dalších 6 týdnů se přepichuje do teplého pařeniště a v srpnu se odtud vsazuje do řízkových hrnků. Rostlinky přezimují v poloteplém skleníku a v březnu se přesazují do 10cm hrnků a zapouštějí se do teplého pařeniště; zde se za běžného ošetřování v těžší kompostní zemině s přídavkem pařeništní zeminy, písku a rohové moučky vyvinou do konce léta pěkné prodejné rostliny nebo hojnost výhonů k řezu. Pěstujeme-li Asparagus na řez, je vhodnější vysazovat do truhlíků 20 cm vysokých, 30 cm širokých a 1 ½ – 2 m dlouhých, kde můžeme pravidelně přihnojovat. Po 2 letech vyměňujeme vrchní vrstvu zeminy, abychom půdu osvěžili.
b) Pěstování A. plumosus BAK.
Někdy se při pěstění k řezu vysazují na záhony do volné půdy ve vyšších sklenících, kde se osy vyvazují k vysokým tyčím nebo se samy šplhají po napjatých provázcích a drátech. Lepší zeleň ovšem poskytují rostliny pěstované v hrnkách. Množení semenem je obdobné jako u A. sprengeri, pouze s tím rozdílem, že bereme lehčí zeminu a mladé semenáčky ponecháváme ve výsevních truhlíčkách déle, až vytvoří několik os. Potom je sázíme přímo do řízkových hrnků do směsi lehkých zemin, složených z 1 dílu listovky, rašeliny a pařeništní zeminy a půl dílu písku. Hrnky zapouštíme do teplého pařeniště a ošetřujeme obdobně jako A. sprengeri do podzimu. Vedle výsevu můžeme tento druh množit také dělením starších rostlin při jarním přesazování. Mají sice slabší životnost než semenáče, ale u zakrslých variet zachovají lépe svůj charakter. Z variet se pěstuje nejvíce A. plumosus var. nanus hort., který zůstává prvá léta nízký a prodává se jako hrnkový do pokojů.
A. pl. var. tenuissimus hort. má nejjemnější fylokladie, osy až 90 cm vysoké, hrantaé, vzpřímené, dají se množit i řízkováním.
c) Pěstování A. medeoloides THBG. (Medeola asparagoides L.)
Pěstuje se dnes pro výnos již méně. Vysévá se v lednu a v únoru. Chceme-li mít stálou zeleň, opakujeme po dvou i více měsících výsev, protože Medeola nemá tak dlouhého trvání jako Asparagus. Nejlépe vyséváme po 3 zrnech do 8 – 10cm hrnků (nebo do truhlíčků). V květnu rostliny přesadíme do 14cm hrnků a necháme je dorůstat nebo je vysazujeme na teple založený záhon ve skleníku, kde se vysazují na 30 – 50 cm a výhony, dosahující 2 – 3 m délky, se šplhají po provázcích kolmo napjatých. Během růstu potřebuje vyšší teplo, vlhko a polostín. Koncem léta počne bělavě vykvétat, načež se musí zeleň brzy upotřebit, neboť dlouho nevydrží.
d) Pěstování A. falcatus L.
Je vhodný hlavně k dekoracím zimních zahrad nebo k pěstování na řez v teplých a poloteplých sklenících. Výhony se hodí hlavně do velkých věnců a kytic. Množí se semenem jako prvé dva druhy nebo také dělením trsů. K prodeji dorůstají rostliny za 3 roky. Kvete v červenci až srpnu a bobule má hnědé.