U zahradníků se tento rod často zaměňuje s rodem Dracaena, který však má mladé kořeny barvy oranžové, kdežto Cordyline bělavé. Ze 20 známých druhů pěstujeme hlavně studenodomé, otužilejší, jež přes léto mohou být umístěny venku. Rozmnožují se semenem, které vyséváme v lednu až únoru za tepla. Po zesílení je rozsazujeme do hrnků nebo volně do pařenišť na spodní teplo. Do podzimu dorůstají, takže některé dosáhnou i tržní dospělosti, většinou se však prodávají v příštím roce. Do hrnků je vsazujeme asi v polovině září a necháme je v pařeništi ještě prokořenit, potom se přenášejí do poloteplého nebo chladnějšího skleníku k přezimování. Nejlépe jim svědčí směs drnovky, listovky a písku. Z druhů jsou nejdůležitější:
C. australis HOOK. (syn. Dracaena australis FORST) (obr. 54), domácí na Novém Zélandu, tvoří bohaté koše dlouze páskovitých měkkých listů normálně barvy zelené nebo různobarevné variety. Starším rostlinám se mohou při jarním přesazování odřezávat podzemní zdužnatělé osy a může se jich použít k množení v malém. Po zaprášení řezných ploch práškovým dřevěným uhlím se vysazují do množárny. Patří k nejběžnějším tržním rostlinám do pokojů. V pravidelných zahradách se vysazují na léto do středu květinových skupin nebo ojediněle do trávníků apod.
C. indivisa KTH. (syn Dracaena indivisa hort.), liší se od předešlé nápadně užším listem a bílými květy; jinak použití, nároky a množení je zcela stejné jako u C. australis.
Druhy teplodomé jsou náročnější v kultuře a nepoužitelné pro venek, proto se jako tržní rostliny pěstují velmi málo.