U jednotlivých druhů, ale často i u jednotlivých odrůd jsou nároky na teplo velmi rozdílné. Poměrně malé nároky na teplo ze skleníkových kultur má např. Cineraria, které se nejlépe daří při celkem nízkých teplotách, kdežto např. Sinningia vyžaduje v průběhu celého pěstování teploty daleko vyšší. Odlišné požadavky na teplo mají kultury venkovní. Z nich např. Calendula snáší teploty velmi nízké, kdežto Zinnia hyne již při 6 °C. U všech rostlin se však nároky na teplo mění i v průběhu pěstování. Největší nároky mají v době klíčení a v prvních počátcích růstu. U některých květin později nároky na teplo klesají a zvyšují se opět v době květu a v době zrání semene. S hlediska fysiologického rozlišujeme tři základní body teploty: minimum, optimum a maximum.
Minimální teploty. Při minimální teplotě prakticky ustávají životní pochody v rostlinném organismu a rostliny přestávají růst. Hranice minimální teploty u různých květin kolísá, v řídkých případech klesá i pod nulu. U většiny teplomilných rostlin se pohybuje kolem +10 °C. Při pěstování rostlin pod sklem pečujeme o to, aby teplota na minimum nikdy neklesla.
Optimální teploty s fysiologického hlediska jsou takové, při kterých rostliny bujněji rostou. Toto fysiologické optimum nebývá však pro pěstitelskou praxi výhodné, a proto udržujeme teploty, které nazýváme ekologickým optimem. Ekologické optimum je teplota, při které se rostlině daří nejlépe a dosahuje normálního růstu. Ekologické optimum není nikdy po celou dobu růstu stejné, nýbrž v jednotlivých obdobích kolísá. Například běžně pěstovaná rostlina Primula obconica při výsevu a krátkou dobu při počátečním růstu vyžaduje teploty kolem 18 – 20 °C, pak klesá ekologická optimální teplota na 8 – 12 °C a v období před květem klesá dále až na 6 – 8 °C. V době těsně před nasazením květu vyžaduje opět teploty vyšší, a to 12 – 16 °C a podle okolností (např. při opožděném vývoji květu) i více. Fysiologické optimum by bylo ve všech stadiích vyšší. Podobné kolísání ekologického optima můžeme pozorovat i u jiných rostlin. Požadavek na teplo se také zvyšuje při rozplozovacích pochodech, avšak v této době se také zvyšuje hranice minima a snižuje hranice maxima. Předpokladem pro úspěšné pěstování kulturních květin je znalost těchto odchylek a taková úprava teploty, aby tepelné podmínky rostlinám vždy vyhovovaly.
Maximální teploty se pohybují obvykle kolem 40 °C a jen některé tropické rostliny snášejí teploty až 50 °C. Maximální teploty jsou stejně škodlivé jako teploty minimální, protože při nich dochází k tak velkému výparu vody, že rostlina ji nestačí doplnit a přestává růst.
Vliv teploty na rostlinný organismus se projevuje takto:
Teploty nízké Teploty vysoké
Osa krátká dlouhá
Listy menší, tlusté, chloupkaté velké, slabé, lysé
Květy barevné odstíny tmavé barevné odstíny světlé
Celkový vzrůst nižší kompaktní vysoký (vytáhlý)
Dělení buněk zpomaluje se, až ustává probíhá rychle
Dýchání probíhá zvolna při zvýšení o 10 °C spotřebuje
rostlina až 2krát více 02
Množství tepla (tepelný požitek), které rostliny přijmou, je rozličné. Pro pěstitelskou praxi má velký význam znalost podmínek domoviny, z níž rostlina pochází, a podle těchto podmínek je potřeba upravit i její nové prostředí. U květiny pěstovaných venku je tepelný požitek dán délkou vegetační doby, tj. doby, ve které probíhá jejich normální životní proces, a průměrnou teplotou tohoto období. U rostlin pěstovaných pod sklem je množství tepla dáno podmínkami, které pěstitel může ovlivnit.
Tepelné vlivy v půdě. Vedle teplot ovzduší mají pro rostliny velký význam i teploty půdy. Podle nejnovějších názorů jsou dokonce půdní teploty důležitější. Prolínání tepla půdními vrstvami, které sovětští badatelé nazývají tepelným tokem, je pomalejší, a proto půdní teplota je stabilnější než teplota ovzduší. Souhrnně lze říci, že tepelný tok je závislý na složení půdy, na její struktuře a na její vzdušné a vodní kapacitě. Vycházíme-li z těchto poznatků, můžeme vhodnou úpravou záhonů současně ovlivňovat tepelný režim půdy a vytvořit tak správné předpoklady pro růst rostlin, neboť půdní teplota ovlivňuje funkci kořenového systému, jež je rozhodující pro vývoj nadzemních částí. Moderní agrotechnika věnuje tepelnému režimu půdy velkou pozornost. U hrnkových kultur musíme věnovat pozornost i podkladu, na kterém rostliny stojí, nebo vrstvě, do které hrnky zapouštíme. Volbou vhodné vrstvy můžeme tepelné poměry velmi dobře regulovat. V hrnkách je půdní teplota nejvíce ohrožována nesprávnou zálivkou.
U květin pěstovaných pod sklem jsou jak teploty ovzduší, tak i teploty půdní silně ovlivňovány zasklením, ale mohou se regulovat vyhříváním a větráním.