Všechny zelené rostliny potřebují ke svému životu světlo, neboť bez něho nemohou vytvářet chlorofyl a asimilovat kysličník uhličitý. Nároky jednotlivých druhů rostlin na světlo jsou velmi různé a podle jejich intensity rozdělujeme rostliny na několik skupin. Stinné rostliny jsou ty, které nesnášejí přímé osvětlení (např. kapradiny). Polostinné – snášejí občasný sluneční svit (např. pomněnky, sasanky). Světlomilné žádají slunce, ale snášejí občasné zastínění (většina letniček, a peren). Rostliny slunné vyžadují plné osvětlení (např. karafiáty, kaktusy).
Světelný požitek. Potřebu světla pro jednotlivé rostliny vyjadřujeme světelným požitkem. Světelný požitek je poměr intensity světla skutečně na rostlinu dopadajícího k intensitě plného osvětlení denního. Je-li i hodnota intensity světla na rostlinu dopadajícího a J hodnota intensity plného osvětlení denního, pak světelný požitek (P = i/J). Když i a J jsou přesně určeny, pak tento zlomek udává absolutní požitek světelný, tj. skutečnou intensitu světla, kterou rostlina přijímá. Je-li i = 1, pak P udává relativní požitek světelný, tj. kolikátý díl celkové intensity plného světla denního má světlo dopadající na rostlinu.
Vliv světla na vývoj rostlin. Porovnáme-li vliv světla s ostatními vegetačními činiteli, shledáváme, že je složitější než ony. Světlo je nutné jen pro nadzemní části rostliny; naproti tomu podzemní části světlo nepotřebují, ba dokonce jsou jím poškozovány. I vnitřní stavba rostlinného těla je silně ovlivňována světlem. Při nedostatku světla se místo chlorofylu vytváří převážně violin, klesá asimilace a nevytvářejí se pletiva sklerenchymatická ani kolenchymatická, takže rostliny jsou chabé a snadno poléhají. Rozborem takových rostlin při nedostatku světla nevytváří květy. Výjimku tvoří jen ty, u nichž jsou květy nebo květenství připraveny v zárodku, takže vykvétají bez světla (např. tulipán, hyacint, konvalinky). Ale i trvalé osvětlení rostlin bez potřebného odpočinku je škodlivé. Vytváří se nadměrné množství sušiny a někteří fysiologové nazývají tento stav zelenou etiolizací.
V zahradnické praxi, kde se květiny pěstují většinou pod sklem, je světlo přímo ovlivňováno konstrukcí skleníku a sklem. Proto se v poslední době upouští od masivních konstrukcí a budují se skleníky prostorné s lehkou a dobře prosvětlenou konstrukcí.
V květinářské praxi je často výhodné použít doplňkového osvětlení. S výhodou bylo dodatečného osvětlování použito při rychlení tulipánů. Rostlinám se tak dostává potřebné množství světla, vytváří se rychle dostatečné množství chlorofylu, takže dostávají svěží zelenou barvu. Také květy se rychleji a lépe vybarví. Při pěstování musíme však míti vždy na mysli výši výrobních nákladů, která je umělým osvětlováním značně zvyšována.