V květinářském výrobním podniku tvoří letničky důležitou součást pěstitelskou. Již od ledna se vysévají do misek a truhlíčků letničky s pomalým vývojem (Begonia semperflorens, Lobelia, Petunia) a řízkují se plnokvěté petunie a později také rostliny kobercové. V březnu počínají výsevy do pařenišť, v dubnu přepichování a výsevy do volné půdy, v květnu pak výsadba letniček na stanoviště a jejich prodej drobných pěstitelům. Řez letniček k prodeji na výzdobu bytů a do vazby začíná již v červnu a trvá až do konce léta.
Podle vývoje rychlosti mladých sazenic rozdělujeme letničky do 3 hlavních skupin:
a) Druhy s velmi pomalým vývojem z mládí, které vyžadují předpěstování. Vyséváme je již od ledna a února do misek, přepichujeme do truhlíčků a potom teprve vysazujeme do pařenišť nebo do hrníčků (Begonia semperflorens, Petunia, Lobelia, Salvia).
b) Druhy s vývojem pozvolným, které vyséváme již v březnu a začátkem dubna do poloteplého pařeniště, a pak je tam také přepichujeme (Antirrhinum, Callistephus, Celosia, Arctotis, Schizanthus, Statice apod.).
c) Druhy s rychlým vývojem, které zpravidla nesnášejí přesazení, a proto je vyséváme do volné půdy přímo na stanoviště a tam jen vyjednotíme (Eschscholtzia, Papaver, Phaseolus, Lupinus, Reseda, Delphinium aj.).
Podle otužilosti rozdělujeme letničky na druhy otužilé a choulostivé. K otužilým počítáme např. Adonis, Alyssum, Asperula, Iberis, Reseda, Verbena, Anthirrhinum, Calendula, Centaurea, Dianthus, Linum, Matricaria, Nigella, Rudbeckia, Scabiosa, Lathyrus. Letničky vůči mrazíkům choulostivé jsou Celosia, Mesembrianthemum, Portulaca, Callistephus, Clarkia, Cosmos, Eschscholtzia, Godetica, Chrysanthemum, Impatiens, Mimulus, Papaver, Salpiglossis, Schizanthus, Tagetes, Zinnia, Amaranthus, Kochia, Nicotiana, Cobaea, Phaseolus, Tropaeolum.
Podle vzrůstu rozdělujeme letničky na:
Letničky nízké, s výškou průměrně 10 až 20 cm, jež se vysazují do samostatných nízkých skupin nebo na obruby a záhony na vzdálenost trojúhelníkového sponu 10 až 25 cm. Z hlavních druhů sem počítáme: Adonis, Alyssum, Asperula, Brachycome, Celosia, Dimorphoteca, Iberis, Mesembrianthemum, Nemesia, Portulaca, Phlox, Reseda a Verbena.
Letničky polovysoké, mezi něž zařazujeme druhy 40 až 80 cm vysoké, které vysazujeme na vzdálenost 25 až 35 cm. Upotřebují se do velkých skupin a záhonů a mnohé z nich se hodí velmi dobře k řezu. Z hlavních druhů sem počítáme: Antirrhinum, Calendula, Callistphus, Centaurea, Clarkia, Coreopsis, Cosmos, Delphinium, Dianthus, Eschscholtzia, Gaillardia, Godetia, Gypsophila, Chrysanthemum, Impatiens, Linum, Matricaria, Matthiola, Mimulus, Nemesia, Nigella, Phlox, Salpiglossis, Scabiosa, Schizanthus, Tagetes, Venidium, Zinnia.
Letničky vysoké, které dorůstají výšky až přes 1 m a hodí se do pozadí květinových záhonů, do středu skupin nebo jednotlivě do trávníků. Vysazujeme je nebo vyséváme na vzdálenost 50 až 70 cm, podle výšky a mohutnosti růstu. Z hlavních druhů sem počítáme: Amaranthus, Helianthus, Cosmos, Kochia, Lavatera, Lupinus, Malope, Nicotiana, Papaver, Lupinus.
Letničky otáčivé patří svou výškou k letničkám vysokým, avšak jejich osy jsou měkké a otáčejí se kolem pevné opory, kterou jim musíme připravit. Hodí se ke krytí mřížoví, laťových besídek, plotů apod. Z hlavních druhů sem patří: Cobaea, Humulus, Ipomea, Lathyrus, Phaseolus multiflorus, Thunbergia a Tropaeolum.
Letničky k sušení květů tvoří nepostradatelnou skupinu pro vazačské účely v době zimní. Sklízíme je před úplným rozkvětem, nikoliv však překvetlé, svazujeme do kytic a zavěšujeme květenstvím dolů na vzdušné půdy nebo do kolen, kde náležitě uschnou, a při použití se pak nedrtí. Z hlavních druhů sem počítáme: Ammobium alatum, Gomphrena globosa, Helichrysum, Helipterum, Xeranthmum, Statice sinuata.