Pařeniště mohou být dřevěná, betonová nebo zděná. Nejrozšířenější byla dříve pařeniště dřevěná, a to z mořidlových, borových nebo i smrkových asi 4 cm silných fošen. Pro nedostatek dřeva a také pro jeho malou trvanlivost nahrazují se dnes pařeništi betonovými, která se stavějí přímo na místě, nebo ještě lépe z hotových prefabrikovaných tvárnic. Zvláště výhodné jsou tvárnice profilu U (viz obr. 11d), jejichž střední vodorovná stěna bude pěšinou a postranní svislé stěny bočnicemi pařeniště. Zděná pařeniště se již nestavějí, neboť jejich silné stěny znamenají velkou ztrátu plochy a vyžadují nákladné opravy. Dřevěné pařeniště je teplejší než betonové, ale jeho trvanlivost je pouze 6 – 10 roků, kdežto betonové pařeniště vydrží asi 20 – 30 let. Další výhodou betonových pařenišť je ta okolnost, že se mohou vytápět teplou vodou ze společné kotelny se skleníky.