Rozeznáváme pařeniště jednoduchá a sedlová (obr. 11). Obou typů se v květinářství s výhodou používá. Jednoduché pařeniště je kryto jedinou řadou pařeništních oken, která svírají s vodorovnou rovinou 10 – 15°úhel. Dlouhá osa pařeniště směřuje vždy od východu k západu a vyšší stěna pařeniště je vždy na severní straně. Sedlová pařeniště jsou kryta dvěma řadami oken a okna svírají pokud možno největší úhel, to znamená, že střed pařeniště je jen málo vyvýšen oproti okraji. Delší osa směřuje zde od severu k jihu.
Jednoduchá pařeniště jsou vhodná téměř pro všechny kultury, sedlových pařenišť se používá pro pěstování rostlin vyšších, tj. např. palmy, aralie, azalky, Amarylis a s výhodou i pro Asparagus sprengeri.
Pařeniště nestavíme delší než 20 m. Jsou-li delší, je značně ztížena jejich obsluha. Osu pařeništního bloku tvoří hlavní cesta, kterou uprostřed kolmo protíná druhá hlavní cesta, takže přístup k pařeništi je snadný. Pěšiny mezi pařeništi bývají 60 – 80 cm široké. Jejich šířku volíme podle toho, jakých mechanizačních prostředků budeme používat. Úzké cesty ztěžují práci při obsluze pařenišť, zejména při zvednutých oknech. Široká hlavní cesta má na jedné straně přecházet v rozšířené prostranství, kterého se používá za vegetace jako manipulačního prostoru a v zimě pro skládku zemin. Pro pařeniště volíme polohu zvlášť dobře chráněnou proti studeným větrům, a proto je umisťujeme na jižní straně skleníku nebo skleníkového bloku. Jsme-li nuceni umístit je jinak, chráníme je živým plotem.
Podle teploty, na niž pařeniště vyhříváme nebo které se dosáhne v prvních týdnech po založení pařeniště mrvou, rozeznáváme tyto druhy:
pařeniště teplá – teplota dosahuje 20 – 25 °C,
pařeniště poloteplá – teplota dosahuje 15 °C,
pařeniště studená – teplota dosahuje 8 – 10 °C.